| ← SongOfSongs (8/8) |
| 1. | Kéž bys mi býval rodným bratrem, z prsou mé matky kojeným! To bych tě na potkání směle políbila a nikdo by se na mě za to nezlobil. |
| 2. | Vést bych tě mohla, odvést si tě do domu své matky, své rodičky. Kořeněným vínem opojila bych tě, moštem z granátových jablek svých. |
| 3. | Jeho levice pod hlavou mou a pravicí by mě objímal. |
| 4. | Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, neprobouzejte, nerozněcujte lásku, dříve než sama bude chtít! |
| 5. | Kdopak to z pouště přichází, se svým miláčkem v objetí? Pod jabloní jsem tě vzbudila, tam, kde tě počala matka tvá, tam, kde počala tvá rodička. |
| 6. | Jak pečeť na srdce si mě vtiskni, jak pečeť, co nosíš na paži. Láska je silná jako smrt, vášeň neúprosná jako hrob. Její plameny šlehají žárem nejprudším. |
| 7. | Lásku neuhasí spousty vod, neodplaví ji říční proud. Kdo by lásku chtěl za celé jmění pořídit, jedině by se zesměšnil! |
| 8. | Sestřičku malou máme, ještě je bez prsou. Co s naší sestrou uděláme, až námluvy jí započnou? |
| 9. | Je-li hradbou, cimbuří stříbrné na ní postavíme, je-li však branou, zatarasíme ji deskou cedrovou! |
| 10. | Já hradbou jsem a prsy mé jsou věže. Očima až na mně spočine, bude spokojen. |
| 11. | Vinici měl Šalomoun v Baal-hamonu a tu vinici pronajal vinařům. Za její úrodu každý z nich odvádět musel tisíc stříbrných. |
| 12. | Má vinice je ale jenom má! Měj si, Šalomoune, ten tisíc svůj - dvě stě z něj musíš dát hlídačům! |
| 13. | Ty, jež prodléváš v zahradách, mí druhové touží uslyšet tvůj hlas. Kéž ho uslyším právě já! |
| 14. | Pospěš, můj milý! Srnci či kolouchu se podobej na horách koření! |
| ← SongOfSongs (8/8) |