← Romans (11/16) → |
1. | Ptám se tedy: Zavrhl Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, z pokolení Benjamínova. |
2. | Bůh nezavrhl svůj lid, který odedávna znal. Znáte přece vyprávění Písma o tom, jak si Eliáš Bohu stěžoval na Izrael: |
3. | "Pane, tvé proroky pobili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a i mně usilují o život!" |
4. | Jak mu tehdy Bůh odpověděl? "Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří neklekali před Baalem." |
5. | Stejně tak i nyní zůstala hrstka vyvolených milostí. |
6. | Je to díky milosti, ne díky skutkům - jinak by milost už nebyla milost. |
7. | Co dodat? Izrael stále nenašel to, co hledá. Vyvolení toho dosáhli, ale ostatní byli zatvrzeni. |
8. | Jak je psáno: "Bůh otupil jejich ducha: jejich oči dodnes nevidí, jejich uši neslyší." |
9. | A David říká: "Jejich stůl ať se jim stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou. |
10. | Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli, a jejich záda sehni navždycky." |
11. | Ptám se tedy: Klopýtli snad Židé tak, aby nevstali? V žádném případě! Vždyť jejich selháním dospěla spása k pohanům, aby to v nich vzbudilo žárlivost. |
12. | Když tedy jejich selhání obohatilo svět a jejich umenšení obohatilo pohany, co teprve jejich naplnění! |
13. | Teď mluvím k vám pohanům. Sám jsem přece apoštol pohanů a jsem na svou službu náležitě hrdý. |
14. | Kéž bych ale skrze ni mohl vzbudit žárlivost svých příbuzných a některé z nich přivést ke spáse! |
15. | Když totiž jejich odmítnutí znamená smíření světa, co jiného může znamenat jejich přijetí nežli život z mrtvých? |
16. | Jsou-li svaté prvotiny, je svaté i těsto. Je-li svatý kořen, jsou svaté i větve. |
17. | Ano, některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně. Čerpáš z vydatného kořene téže olivy, |
18. | a tak se nad ty větve nepovyšuj. Chceš-li se povyšovat, věz, že ty neneseš kořen, ale kořen tebe. |
19. | Možná řekneš: "Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován." |
20. | Dobře. Byly vylomeny kvůli nevěře, ty však stojíš díky víře. Nebuď domýšlivý, ale boj se. |
21. | Když Bůh neušetřil původní větve, tím spíše neušetří tebe! |
22. | Uvědom si tedy laskavost i přísnost Boží: k těm, kdo padli, přísnost, ale k tobě Boží laskavost, pokud ovšem v této laskavosti zůstaneš. Jinak budeš vyťat i ty, |
23. | zatímco oni budou naroubováni, nezůstanou-li v nevěře. Ano, Bůh je může naroubovat zpět! |
24. | Když jsi ty mohl být vyťat z původní plané olivy a proti přírodě byl naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou oni jakožto původní větve naroubováni do své vlastní olivy? |
25. | Nechci, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství (abyste nespoléhali na vlastní moudrost): Část Izraele se zatvrdila, ale jen dokud se nenaplní počet pohanů. |
26. | Nakonec však bude spasen celý Izrael, jak je psáno: "Vysvoboditel přijde ze Sionu, aby od Jákoba odňal bezbožnost. |
27. | Toto pak bude má smlouva s nimi, jakmile odstraním jejich hřích." |
28. | Co do evangelia se tedy kvůli vám stali nepřáteli, ale co do vyvolení jsou to kvůli otcům milovaní Boží. |
29. | Bůh nelituje svých darů a povolání! |
30. | Vy jste kdysi Boha neposlouchali, ale pro jejich neposlušnost teď přišlo milosrdenství na vás. |
31. | Právě tak jej teď neposlechli oni, aby pro milosrdenství prokázané vám přišlo milosrdenství i na ně. |
32. | Bůh zahrnul všechny lidi pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval. |
33. | Ta hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy, jak nepopsatelné jeho cesty! Vždyť: |
34. | "Kdo poznal Hospodinovu mysl? Kdo mu kdy v něčem poradil?" |
35. | "Kdo mu co dal jako první, aby mu Bůh za to zaplatil?" |
36. | Všechno je z něj, skrze něj a pro něj! Jemu buď sláva navěky! Amen. |
← Romans (11/16) → |