| ← Psalms (50/150) → |
| 1. | Žalm Asafův. Hospodin, Bůh bohů, promlouvá, celou zem svolává od slunce východu až tam, kde zapadá. |
| 2. | Ze Sionu v plné kráse sám Bůh skvěje se. |
| 3. | Přichází náš Bůh, nebude mlčet; před ním jde oheň, všechno stravuje, kolem něj prudká vichřice! |
| 4. | Svolává shůry nebesa i zem, jeho lid aby stanul před soudem: |
| 5. | "Shromážděte mi moje ctitele, ty, kteří skrze oběť jsou se mnou ve smlouvě!" |
| 6. | Jeho spravedlnost nebesa zvěstují, vždyť Bůh je soudce - on jediný! séla |
| 7. | "Slyš, lide můj, a promluvím, slyš, Izraeli, já tě usvědčím: Já, Bůh, jsem přece Bohem tvým! |
| 8. | Kvůli tvým obětem tě neviním, tvé zápaly mi nikdy nechybí. |
| 9. | Nechci však býka z chlévů tvých, nechci kozlíky z tvé ohrady! |
| 10. | Všechna zvěř v lese přece patří mi, také dobytek na horách nesčetných. |
| 11. | Znám všechny ptáky v nebesích, divoké šelmy jsou mým vlastnictvím. |
| 12. | Nepožádám tě, i kdybych hladověl - mně patří svět i všechno v něm! |
| 13. | Cožpak se živím masem hovězím, cožpak ho krví kozlů zapíjím? |
| 14. | Přinášej Bohu oběť vděčnosti, své sliby plň před Nejvyšším. |
| 15. | Volej mě v den svého soužení, vysvobodím tě a ty mě oslavíš!" |
| 16. | Darebáka však Bůh takto osloví: "K čemu odříkáváš moje zákony, mou smlouvu do úst proč bereš si? |
| 17. | Vždyť přece nechceš dát se poučit, má slova za hlavu jsi zahodil. |
| 18. | Vidíš-li zloděje, přátelíš se s ním, s cizoložníky ses ztotožnil! |
| 19. | Svá ústa poskytuješ slovům zlým, tvůj jazyk spřádá úskoky. |
| 20. | Sedíš si a bratra hanobíš, syna své matky ostouzíš. |
| 21. | Kdybych dál mlčel nad tím, co provádíš, pomyslel by sis, že jsem ti podobný. Proto tě nyní obviním, před tvýma očima tě napravím! |
| 22. | Kdo Boha pomíjíte, toto pochopte: Když já vás napadnu, kdo vám pomůže? |
| 23. | Kdo přináší oběť vděčnosti, ten mě ctí; kdo svoje cesty napraví, tomu ukážu Boží spasení!" |
| ← Psalms (50/150) → |