←  Psalms (105/150)  →
1. Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, jeho činy rozhlašujte mezi národy!
2. Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích!
3. Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!
4. Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte.
5. Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky a co rozhodl.
6. Vy, símě Abrahama, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba.
7. On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá!
8. Na svoji smlouvu pamatuje věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené,
9. na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem.
10. Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael:
11. "Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!"
12. Přitom jich tenkrát bylo jen trochu, byli jenom hrstkou cizinců.
13. Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království,
14. nikoho nenechal, aby jim ublížil. I krále kvůli nim varoval:
15. "Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!"
16. Když potom přivolal na zem hlad a odřízl je od chleba,
17. poslal před nimi jistého Josefa, jehož prodali jako otroka.
18. Nohy měl sevřené v okovech, hrdlo uvězněné v železech.
19. Když se pak splnila jeho předpověď, když jej protříbila Hospodinova řeč,
20. král ho pak nechal propustit z okovů, vládce národů dal mu svobodu.
21. Správcem svého paláce jej učinil - vládl nade vším jeho bohatstvím!
22. Jeho dvořanům poroučel podle libosti, jeho poradce vedl k moudrosti.
23. Do Egypta tenkrát přišel Izrael, Jákob byl hostem v zemi Chamově.
24. Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil, bylo jich víc, než jejich protivníci unesli!
25. Nechal je nenávidět jeho lid, na jeho služebníky aby vymýšleli lsti.
26. Poslal k nim svého služebníka Mojžíše se svým vyvoleným, Áronem.
27. Ti jim předváděli jeho znamení, v Chamově zemi konali zázraky!
28. Poslal tmu a přišlo zatmění, jeho příkazům se totiž vzepřeli.
29. Jejich vody ve krev obrátil, zahubil všechny ryby v nich.
30. Jejich země se hemžila žabami - byly i v královských ložnicích!
31. Na jeho rozkaz mouchy přilétly, po celé říši byli komáři.
32. Místo deště je zasypal kroupami, nad jejich zemí se blesky míhaly.
33. Potloukl jejich révu i jejich fíkoví, po celé jejich říši stromy roztříštil!
34. Na jeho rozkaz přilétly kobylky, nemožné bylo spočítat housenky!
35. Sežraly jim v zemi všechny rostliny, pohltily vše, co půda urodí.
36. Všechno prvorozené pak v té zemi bil, všechen výkvět mládí jim zahubil.
37. Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem, v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel!
38. Z jejich odchodu měli radost v Egyptě, strach z Izraele totiž svíral je!
39. Rozestřel oblak, aby jim dal stín, noc jim svým ohněm prozářil.
40. Na jejich žádost dal jim křepelky, sytil je svým chlebem nebeským.
41. Otevřel skálu, vody vytryskly, proudem se valily po poušti!
42. Pamatoval na to, co svatě zaslíbil svému služebníku Abrahamovi.
43. Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním!
44. Potom jim daroval země pohanů, dědičně získali úsilí národů,
45. aby se řídili jeho pravidly a dodržovali jeho zákony. Haleluja!
←  Psalms (105/150)  →