← Proverbs (7/31) → |
1. | Dbej na mé výroky, můj synu, příkazy mé jak poklad opatruj. |
2. | Dbej na mé příkazy a najdeš život, učení mé jak oko v hlavě chraň. |
3. | Připoutej si je k prstům, vyryj do srdce. |
4. | Moudrosti řekni: "Buď mi sestrou!" rozumnost nazvi svou příbuznou. |
5. | Bude tě chránit před cizí ženou, před svůdnicí a její řečí vábivou. |
6. | Jednou jsem z okna svého domu skrze mřížoví ven vyhlížel. |
7. | Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou, spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel. |
8. | Když prošel ulicí kolem jejího rohu, k jejímu domu náhle vykročil. |
9. | Bylo to večer, po setmění, když přišla noc a padla tma. |
10. | Vtom náhle žena v ústrety mu míří v nevěstčím hávu, v srdci protřelost. |
11. | Jak jen je bujná a jak rozpustilá, její nohy doma stání nemají. |
12. | Hned je na ulici, hned zas na náměstí, za každým rohem číhá na oběť. |
13. | Už se ho zmocnila a už ho líbá, bez uzardění už mu povídá: |
14. | "Pořádám hostinu z čerstvého masa, dnes jsem obětovala, co jsem slíbila. |
15. | To proto jsem ti naproti vyšla, sháněla jsem tě, a už tě mám. |
16. | Pokrývkami jsem lože obložila, pestrými přehozy z vláken egyptských. |
17. | Svoji ložnici jsem myrhou provoněla, aloe je tam, skořice nechybí. |
18. | Pojď, opijeme se milováním, do rána kochejme se laskáním! |
19. | Mužský dnes totiž není doma, na cestu odjel někam daleko; |
20. | měšec s penězi odvezl s sebou, do konce měsíce se nevrátí!" |
21. | Proudem těch slov jej nakonec svedla, úlisnými rty jej zlákala. |
22. | Jako vůl na porážku šel hned za ní, jak jelen, když se vrhá do pasti, |
23. | než padne skolen střelou do slabin. Jak ptáče do osidla vletěl, netušil, že mu jde o život! |
24. | Proto, synové, poslyšte mne, dávejte pozor na mé výroky. |
25. | Na její cesty ať nevkročí tvé srdce; po jejích stezkách se nikdy netoulej. |
26. | Tak mnozí podlehli jejím ranám, všech jejích obětí je bezpočet! |
27. | Cesta do pekel vede jejím domem, do síní smrti se prudce svažuje! |
← Proverbs (7/31) → |