Nehemiah (6/13)

← Nehemiah (6/13) →

Když se Sanbalat, Tobiáš, Arab Gešem a ostatní naši nepřátelé dozvěděli, že jsme dostavěli hradby a že v nich nezůstala jediná trhlina (ačkoli tou dobou jsem ještě brány neosadil vraty),

tehdy mi Sanbalat s Gešemem poslali vzkaz: "Pojď, setkáme se v některé vesnici na pláni Ono." Zamýšleli mi totiž provést něco zlého.

Vyslal jsem k nim posly s odpovědí: "Pracuji na velikém díle. Nemohu se uvolnit. Proč bych měl to dílo zpozdit, když bych ho opustil a sešel k vám?"

Podobné vzkazy mi posílali čtyřikrát a já jsem jim podobně odpovídal.

Když mi Sanbalat posílal takový vzkaz popáté, jeho služebník měl s sebou otevřený dopis.

V něm stálo: "Mezi národy se proslýchá a Gešem to potvrzuje, že s Židy plánuješ vzpouru. Proto stavíš ty hradby. Podle těch zpráv prý chceš být jejich králem.

Dokonce jsi ustanovil proroky, aby o tobě v Jeruzalémě hlásali: ‚Judsko má krále!' Král se o tom všem určitě dozví, proto přijď a poradíme se spolu."

Vzkázal jsem mu toto: "Nic z toho, o čem mluvíš, se neděje. Jen sis to vymyslel."

Ti všichni se nás snažili zastrašit. Mysleli si, že ochabneme a necháme dílo nedokončené, ale já jsem se modlil: "Dej mi sílu!"

10.

Když jsem vešel do domu Šemajáše, syna Delajáše, syna Mehetabelova, byl zaražený a řekl mi: "Pojďme se sejít v Božím domě, uvnitř v chrámě. Chrámové dveře musíme zavřít. Chtějí tě totiž zavraždit. V noci tě přijdou zavraždit!"

11.

"Člověk jako já by měl utíkat?" řekl jsem na to. "A copak někdo jako já může jít do svatyně a přežít? Nepůjdu tam."

12.

Poznal jsem totiž, že ho neposlal Bůh. Takhle mi prorokoval, protože mu zaplatil Tobiáš a Sanbalat.

13.

Zaplatili mu, abych se polekal, poslechl ho a zhřešil. Tak bych jim dal příležitost k pomluvám, aby očernili mé jméno.

14.

Pamatuj, Bože můj, na Tobiáše a Sanbalata i na jejich činy. Pamatuj také na prorokyni Noadiu a na další proroky, kteří mě chtěli zastrašit.

15.

Hradby byly dokončeny během dvaapadesáti dnů, pětadvacátého dne měsíce elul.

16.

Když se to doslechli všichni naši nepřátelé ve všech okolních národech, byli zděšeni a zdrceni. Poznali, že to dílo pochází od našeho Boha.

17.

Mezi judskou šlechtou a Tobiášem celou tu dobu odcházelo a přicházelo množství dopisů.

18.

Mnozí v Judsku s ním byli spojeni přísahou, protože byl zetěm Šekaniáše, syna Arachova, a jeho syn Jochanan si vzal dceru Mešulama, syna Berechiášova.

19.

Vychvalovali ho přede mnou a donášeli mu na mě. Tobiáš pak psal dopisy, aby mě zastrašil.

← Nehemiah (6/13) →