← Nehemiah (2/13) → |
1. | V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova jsem obsluhoval krále. Když jsem králi nosil víno, nikdy jsem před ním nebýval zasmušilý. |
2. | Proto se mě král zeptal: "Proč se tváříš ztrápeně? Nejsi přece nemocný. Asi tě něco tíží." Ve velikém úleku |
3. | jsem králi odpověděl: "Král nechť žije navěky! Jak nemám mít ztrápenou tvář, když město, v němž jsou hroby mých předků, je rozbořeno a jeho brány zničil oheň." |
4. | "Co tedy žádáš?" zeptal se král. Modlil jsem se tedy k Bohu nebes |
5. | a odpověděl jsem králi takto: "Kdyby král ráčil a prokázal svému služebníku laskavost, pošli mě do Judska, do města, v němž jsou hroby mých předků, abych ho znovu vystavěl." |
6. | Král, po boku s chotí, se mě zeptal: "Jak dlouho tvá cesta potrvá? Kdy se vrátíš?" Když jsem mu udal dobu, král se rozhodl, že mě vyšle. |
7. | "Kdyby král ráčil," řekl jsem ještě králi, "mohl bych dostat doporučující listy pro místodržící za Eufratem, aby mi zajistili bezpečný průchod do Judska? |
8. | Mohl bych dostat také dopis pro Asafa, královského lesmistra, aby mi poskytl trámové dříví na brány chrámové pevnosti, na městské hradby a na dům, kde bych bydlel?" A král svolil, neboť můj Bůh nade mnou držel svou laskavou ruku. |
9. | Když jsem přišel k zaeufratským místodržícím, předal jsem jim královské listy. Král se mnou poslal vojenské velitele a jízdu. |
10. | Jakmile se to doslechl Sanbalat Choronský a úředník Tobiáš Amonský, popadla je strašná zlost, že přišli lidé, kteří se snaží o dobro synů Izraele. |
11. | Tak jsem dorazil do Jeruzaléma. Když jsem tam pobyl tři dny, |
12. | vstal jsem v noci a vzal s sebou jen několik mužů. Nikomu jsem neřekl, co mi můj Bůh položil na srdce, abych vykonal pro Jeruzalém. Ani zvířata jsem nevzal kromě toho, na němž jsem jel sám. |
13. | Tu noc jsem se vydal Údolní branou kolem Dračího pramene a k Hnojné bráně. Přitom jsem prohlížel pobořené jeruzalémské hradby a brány poničené ohněm. |
14. | Došel jsem ke Studniční bráně a až ke Královskému rybníku, tam už ale zvíře pode mnou nemělo kudy projít. |
15. | Pokračoval jsem tedy vzhůru do noci podél potoka a prohlížel hradby. Pak jsem se obrátil zpět, prošel Údolní bránou a vrátil se. |
16. | Hodnostáři netušili, kde jsem byl a co jsem dělal, neboť jsem do té doby Židům nic neprozradil, a to ani kněžím, knížatům, hodnostářům ani jiným úředníkům. |
17. | Teď jsem jim ale řekl: "Sami vidíte, jak bídně na tom jsme. Jeruzalém je zpustošený a jeho brány spálené. Pojďme znovu vystavět jeruzalémské hradby, ať skončí naše potupa!" |
18. | Potom jsem jim vyprávěl, jak nade mnou můj Bůh držel svou laskavou ruku a jaká slova ke mně pronesl král. "Pojďme stavět!" řekli na to a sebrali odvahu k tomu dobrému dílu. |
19. | Když se to doslechli Sanbalat Choronský, úředník Tobiáš Amonský a Gešem Arabský, začali se nám posmívat. Uráželi nás: "Co to tam provádíte za věci? Chcete se protivit králi?" |
20. | "Bůh nebes nám pomůže," odpověděl jsem jim na to. "My jsme jeho služebníci a začali jsme stavět. Vy ale v Jeruzalémě nemáte žádný podíl, právo ani nárok!" |
← Nehemiah (2/13) → |