←  Mark (9/16)  →
1. A řekl jim: "Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci."
2. Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi.
3. Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit.
4. A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak rozmlouvají s Ježíšem.
5. Petr na to Ježíšovi řekl: "Rabbi, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
6. Byli totiž tak vyděšení, že nevěděl, co by řekl.
7. Vtom se objevil oblak a zahalil je. Z oblaku zazněl hlas: "Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte."
8. Hned se rozhlédli, ale neviděli už u sebe nikoho než samotného Ježíše.
9. Cestou zpět z hory jim přikázal, aby nikomu neříkali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.
10. Nechali si to tedy pro sebe. Jen se dohadovali, co to je ‚vstát z mrtvých'.
11. Potom se ho zeptali: "Proč ale znalci Písma říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?"
12. On jim odpověděl: "Jistě, ‚nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví'. Co je ale psáno o Synu člověka? Že musí mnoho vytrpět a být pohrdán.
13. Říkám vám, že Eliáš už přišel a oni mu udělali, co chtěli, jak je to o něm psáno."
14. Když potom přišel k učedníkům, uviděl kolem nich spoustu lidí a znalce Písma, jak se s nimi dohadují.
15. Jakmile ho všichni v zástupu spatřili, byli ohromeni. Běželi k němu a zdravili ho.
16. "Proč se s nimi dohadujete?" zeptal se jich Ježíš.
17. "Mistře," odpověděl mu jeden ze zástupu, "přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha.
18. Kdykoli se ho zmocní, trhá jím a on má pěnu u úst, skřípe zuby a celý ztuhne. Řekl jsem tvým učedníkům, ať toho ducha vyženou, ale nedokázali to!"
19. "Vy nevěřící pokolení!" zvolal Ježíš. "Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně."
20. A tak ho k němu přivedli. Jakmile ho chlapec uviděl, hned jím ten duch začal zmítat, až upadl a s pěnou u úst se válel po zemi.
21. Ježíš se zeptal jeho otce: "Jak dlouho se mu to děje?" "Od dětství," odpověděl.
22. "Často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zabil. Můžeš-li ale něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!"
23. "‚Můžeš-li'?" opáčil Ježíš. "Pro věřícího je možné všechno."
24. "Já věřím!" zvolal hned chlapcův otec. "Pomoz mé nevíře!"
25. Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, okřikl nečistého ducha: "Němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něj a už do něj nevcházej!"
26. A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel.
27. Když ho ale Ježíš vzal za ruku a zvedl ho, vstal.
28. Jakmile přišel domů, učedníci se ho v soukromí ptali: "Proč jsme ho my nemohli vyhnat?"
29. Odpověděl jim: "Tento druh démonů nemůže vyjít jinak než skrze modlitbu."
30. Pak odtud odešli. Procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl.
31. Učil totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka bude vydán do lidských rukou, zabijí ho a třetího dne po svém zabití vstane z mrtvých."
32. Oni ta slova nechápali, ale báli se ho zeptat.
33. Když přišel domů do Kafarnaum, ptal se jich: "O čem jste se to cestou dohadovali?"
34. Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou hádali, kdo z nich je největší.
35. Posadil se tedy, zavolal těch Dvanáct k sobě a řekl jim: "Chce-li někdo být první, ať je poslední ze všech a služebník všech."
36. Vzal dítě a postavil je uprostřed. Potom je vzal do náručí se slovy:
37. "Kdokoli přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, nepřijímá mne, ale Toho, který mě poslal."
38. "Mistře," řekl mu na to Jan, "viděli jsme jednoho, který nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože nechodí s námi."
39. "Nebraňte mu!" odpověděl Ježíš. "Nikdo nemůže vykonat zázrak v mém jménu a hned nato o mně mluvit zle.
40. Kdo není proti nám, je s námi.
41. Kdo by vám podal i jen pohár vody, protože patříte Mesiáši, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu.
42. Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj mnohem lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře.
43. [44] Kdyby tě sváděla tvá ruka, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít zmrzačený do života, než jít s oběma rukama do pekla, do toho neuhasitelného ohně.
44. - - -
45. [46] A kdyby tě sváděla tvá noha, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít chromý do života, než být s oběma nohama uvržen do pekla.
46. - - -
47. A kdyby tě svádělo tvé oko, zahoď je. Je pro tebe lepší vejít jednooký do Božího království, než být s oběma očima uvržen do pekla,
48. kde ‚jejich červ nehyne a oheň nehasne'.
49. Každý totiž bude solen ohněm.
50. Sůl je dobrá. Kdyby ale sůl přestala být slaná, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a žijte spolu v pokoji."
←  Mark (9/16)  →