←  Luke (18/24)  →
1. Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdávat se:
2. "V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka si nevážil.
3. V tom městě byla také jedna vdova. Chodila za ním a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému odpůrci!'
4. Dlouho se mu nechtělo, ale potom si řekl: ‚Boha se nebojím, člověka si nevážím,
5. ale ta vdova mi nedává pokoj. Zjednám jí právo, aby mi nakonec nezničila pověst!'"
6. Tehdy Pán řekl: "Slyšeli jste, co řekl ten nespravedlivý soudce?!
7. A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci?
8. Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?"
9. Také některým z těch, kdo spoléhali na svou vlastní spravedlnost a ostatními pohrdali, vyprávěl podobenství:
10. "Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní.
11. Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní.
12. Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů...'
13. Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: ‚Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!'
14. Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn. Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
15. Přinášeli k němu také nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, okřikovali je.
16. Ježíš si je ale zavolal a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim - vždyť právě takovým patří Boží království!
17. Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde."
18. Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: "Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?"
19. Ježíš mu ale řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý - jen jediný, Bůh.
20. Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti svého otce i matku.'"
21. On odpověděl: "To všechno jsem dodržoval odmalička."
22. "Chybí ti jen jedno," řekl mu Ježíš, když to uslyšel. "Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě."
23. Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.
24. Když Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: "Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!
25. To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království."
26. "Kdo tedy může být spasen?" ptali se ti, kdo to slyšeli.
27. "Co je u lidí nemožné, je možné u Boha," odpověděl jim.
28. "Pohleď," ozval se tehdy Petr, "my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou."
29. "Amen, říkám vám," odpověděl jim Ježíš, "že není nikdo, kdo by opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království
30. a nepřijal by v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život."
31. Tehdy vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: "Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam se naplní všechno, co je o Synu člověka psáno skrze proroky.
32. Bude vydán pohanům, bude zesměšněn, pohaněn a popliván.
33. Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých."
34. Oni však nic z toho nepochopili. Smysl toho výroku jim zůstal skryt, takže nerozuměli, o čem mluví.
35. Když přicházel k Jerichu, jeden slepec tam seděl u cesty a žebral.
36. Uslyšel procházející zástup a ptal se, co se to děje.
37. Když mu pověděli, že tudy jde Ježíš Nazaretský,
38. začal křičet: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
39. Ti, kdo šli před Ježíšem, ho napomínali, ať mlčí, ale on křičel tím více: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
40. Ježíš se zastavil a nechal ho k sobě přivést. Když přistoupil, Ježíš se ho zeptal:
41. "Co mám pro tebe udělat?" "Pane, ať vidím!" zvolal.
42. "Prohlédni," řekl mu Ježíš. "Tvá víra tě uzdravila."
43. A on ihned prohlédl. Potom šel za ním, oslavoval Boha a všechen lid, který to viděl, vzdal chválu Bohu.
←  Luke (18/24)  →