Judges (3/21)

← Judges (3/21) →

Toto jsou národy, které Hospodin ponechal, aby jimi zkoušel Izraelce, kteří nezažili žádný z bojů o Kanaán.

(Udělal to proto, aby izraelská pokolení, která neměla zkušenost s bojem, naučil bojovat.)

Ponechal tedy pětici filištínských států a všechny Kananejce, Sidonce a Hivejce bydlící v libanonském pohoří od hory Baal-hermon až k Lebo-chamátu.

Ti zůstali, aby skrze ně byl Izrael zkoušen, aby se ukázalo, zda budou poslouchat Hospodinova přikázání, která skrze Mojžíše vydal jejich otcům.

Synové Izraele bydleli uprostřed Kananejců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců.

Brali si jejich dcery za manželky, své dcery dávali jejich synům a sloužili jejich bohům.

Synové Izraele jednali v Hospodinových očích zle. Zapomínali na Hospodina, svého Boha, a sloužili baalům a ašerám.

Hospodin proto vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal je napospas králi jménem Kušan Rišatajim z mezopotamského Aramu. Izraelci pak sloužili Kušanu Rišatajimovi osm let.

Když potom synové Izraele volali k Hospodinu, vzbudil jim zachránce, aby je vysvobodil. Byl to Otniel, syn Kenaze, mladšího bratra Kálebova.

10.

Spočinul na něm Duch Hospodinův, a tak se stal v Izraeli soudcem. Vytáhl do boje a Hospodin mu vydal aramejského krále Kušana Rišatajima do rukou, takže ho přemohl.

11.

Země pak měla mír čtyřicet let, než Otniel, syn Kenazův, zemřel.

12.

Potom však synové Izraele znovu jednali v Hospodinových očích zle. A protože v jeho očích páchali zlo, nechal Hospodin moábského krále Eglona, aby přemohl Izrael.

13.

Spojil se s Amonci i Amalekovci, vytáhl a udeřil na Izrael a zabral Palmové město.

14.

Izraelci pak sloužili moábskému králi Eglonovi osmnáct let.

15.

Když potom synové Izraele volali k Hospodinu, vzbudil jim zachránce. Byl to levák Ehud, syn Benjamínce Gery. Po něm Izraelci poslali svůj povinný dar moábskému králi Eglonovi.

16.

Ehud si vyrobil krátký dvojsečný meč, připásal si jej pod oděv k pravému stehnu

17.

a přinesl ten dar moábskému králi Eglonovi (který byl veliký tlusťoch).

18.

Po odevzdání povinného daru Ehud propustil ty, kdo dar přinesli,

19.

ale sám se od gilgalského Pesilim vrátil zpět. "Mám pro tebe, králi, něco tajného," řekl. "Tiše!" zavelel král, načež se všichni kolemstojící vzdálili.

20.

Eglon seděl o samotě v chládku svého střešního pokoje. Ehud k němu přistoupil a řekl: "Mám pro tebe Boží slovo!" Král se zvedl z křesla

21.

a vtom Ehud levicí tasil od pravého stehna meč a vrazil mu ho do břicha.

22.

Za čepelí vnikla dovnitř i rukojeť a tuk se nad ní zavřel, protože mu ten meč z břicha nevytáhl. Ven vyšel zadem.

23.

Ehud vyšel ven záchodem a dveře střešního pokoje za sebou zavřel na zástrčku.

24.

Po jeho odchodu přišli služebníci, a když viděli, že dveře střešního pokoje jsou zavřené na zástrčku, řekli si: Nejspíš koná v chladné komůrce potřebu.

25.

Přešlapovali tam, až z toho byli nesví, ale dveře střešního pokoje pořád nikdo neotvíral. Vzali tedy klíč, otevřeli - a hle, jejich pán leží na zemi mrtev!

26.

Zatímco čekali, Ehud už minul Pesilim a prchal směrem k Seiře.

27.

Když dorazil, zatroubil v Efraimských horách na beraní roh. Synové Izraele sestoupili z hor s Ehudem v čele.

28.

"Rychle za mnou!" zvolal. "Hospodin vydal vašeho nepřítele Moába do vašich rukou." Sestoupili za ním, obsadili Moábcům jordánské brody a nedovolili nikomu přecházet.

29.

Pobili tenkrát asi 10 000 Moábců, samé silné a udatné bojovníky. Nikdo neunikl.

30.

Moáb se toho dne musel před Izraelem pokořit. Země pak měla mír osmdesát let.

31.

Po něm přišel Šamgar, syn Anatův. Ten pobil šest set Filištínů volským bodcem. Také on zachránil Izrael.

← Judges (3/21) →