| ← Job (8/42) → |
| 1. | Bildad Šuchský mu na to řekl: |
| 2. | "Jak dlouho budeš takhle mluvit? Tvé řeči jsou podobné vichřici! |
| 3. | Copak Bůh spravedlnost poruší? Copak Všemohoucí právo převrací? |
| 4. | Pokud tvé děti proti němu zhřešily, vydal je moci jejich vin. |
| 5. | Budeš-li ale pilně hledat Boha a Všemohoucího prosit o milost, |
| 6. | budeš-li čistý a poctivý, hned zase začne nad tebou bdít, rozkvět tvých statků znovu obnoví. |
| 7. | Tvé počátky budou nicotné oproti hojnosti, jež čeká tě. |
| 8. | Předchozích pokolení zeptej se, na jejich otce dej. |
| 9. | My jsme jen včerejší, nevíme nic, naše dny na zemi jsou pouhý stín. |
| 10. | Oni však poučí tě, oni ti povědí, z hloubi svého srdce ti toto vyjeví: |
| 11. | Roste papyrus, kde nejsou bažiny? Daří se rákosí bez vody? |
| 12. | Ještě se zelená, není posekán, rychleji než tráva však náhle usychá. |
| 13. | Tak se povede těm, kdo na Boha nemyslí, takto se vytratí doufání bezbožných. |
| 14. | Chatrnou mají naději, na pavučinu se spolehli. |
| 15. | Opřít se o ni znamená pád, kdo se jí drží, ten nezůstane stát. |
| 16. | Jiný však bují na slunci, po celé zahradě rozpíná výhonky, |
| 17. | kořeny vplétá mezi kameny, drží se skalnatého podloží. |
| 18. | Když je pak ze svého místa vytržen a to místo řekne: ‚Neznám tě,' |
| 19. | vida ho - jemu se šťastně povede, vždyť jinde z prachu vykvete. |
| 20. | Bůh se bezúhonných nezříká, nepodpoří však ruku bídáka. |
| 21. | Tvá ústa smíchem nakonec naplní, písničku vloží na tvé rty. |
| 22. | Tví nepřátelé však budou mít plášť z ostudy, ze stanu ničemů nezbude vůbec nic." |
| ← Job (8/42) → |