| ← Job (39/42) → |
| 1. | Víš snad, kdy rodí kamzíci? Bdíš nad laněmi, když sléhají? |
| 2. | Počítáš měsíce jejich březosti? Znáš čas, kdy mají porodit? |
| 3. | Tehdy se skloní a mladé vrhají, přichází konec jejich bolestí. |
| 4. | Jejich mladí pak venku nabírají sil, až jednou odběhnou a už se nevrátí. |
| 5. | Kdo divokého osla pustil na svobodu? Kdo jen to zvíře zbavil postrojů? |
| 6. | Dal jsem mu za domov pustou planinu, jeho příbytkem je solná poušť. |
| 7. | Může se posmívat hlučícímu městu, nemusí poslouchat pokřik biřiců. |
| 8. | Co najde v kopcích, to má za pastvu, hledá si kdejakou zelenou bylinu. |
| 9. | Bude ti buvol ochoten sloužit? Bude nocovat ve tvé stáji? |
| 10. | Můžeš ho provazy udržet u brázdy? Bude za tebou orat v údolích? |
| 11. | Spolehneš na něj, když má tolik síly? Svěříš mu snad své úkoly? |
| 12. | Můžeš mu věřit, že ti sveze zrní, že shromáždí, cos vymlátil? |
| 13. | Pštrosice křídly radostně mává, jako by měla perutě s peřím čápa. |
| 14. | Jenže svá vejce na zemi zanechává, aby se v písku zahřála. |
| 15. | Nedbá, že je rozšlápne něčí noha, že je divá zvěř může rozdupat. |
| 16. | Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla; že zmaří své úsilí, o to se nestará. |
| 17. | Bůh ji totiž moudrostí neobdaroval, ani trochu rozumu jí zdědit nenechal. |
| 18. | Když ale vyskočí a do běhu se dá, koni i s jezdcem se může smát! |
| 19. | Jsi to ty, kdo dává sílu koni? Umíš mu hřívou šíji ozdobit? |
| 20. | Necháš ho skákat jako luční kobylky? Jeho hrdé ržání bázeň nahání! |
| 21. | Rozjařen silou divoce hrabe kopyty, už už vyrazit zbraním naproti. |
| 22. | Směje se strachu, vůbec se nebojí, před mečem nechce o krok ustoupit. |
| 23. | Po boku mu chřestí toulec se šípy, kopí a šavle se blýskají. |
| 24. | Chvěje se vzrušením, hltá dálky, když zazní polnice, nic ho nezdrží. |
| 25. | Při každém zatroubení řehtá: ‚Ihíí!' pach bitvy zdálky ucítí, hřímání velitelů a všechen křik. |
| 26. | Řídí se sokol tvým rozumem, když k letu na jih křídla rozestře? |
| 27. | Vznese se orel na tvůj povel, aby si stavěl hnízdo ve výšce? |
| 28. | Na skále bydlí, na ní nocuje, skalní útes mu hradem je. |
| 29. | Odtud se rozhlíží za pokrmem, očima hledí do dálek. |
| 30. | Jeho mláďata chtějí hltat krev; kde jsou mrtvoly, tam je hned!" |
| ← Job (39/42) → |