←  Job (33/42)  →
1. Tak tedy, Jobe, slyš mou řeč, všemu, co říkám, dobře naslouchej.
2. Pozor, už ústa otvírám, slova mi začínají proudit z jazyka.
3. Z upřímného srdce má řeč pramení, mé rty vyjevují čisté poznání.
4. Duch Boží mě přece učinil, dech Všemohoucího mě oživil.
5. Odpověz mi, pokud to dokážeš, předlož mi svou při, postav se!
6. Hle, jsem ti rovný před Bohem, i já jsem přece z hlíny uhněten.
7. Nelekej se mě tedy a neměj strach, nebudu na tebe silně naléhat.
8. Na vlastní uši jsem tě slyšel říct, co jsi v mé přítomnosti prohlásil:
9. ‚Jsem zcela ryzí, nijak jsem nechybil, jsem nevinný a nemám hřích.
10. Bůh však proti mně hledá záminky - myslí si, že jsem jeho protivník.
11. Nohy mi svírá do klády, na každém kroku na mě dohlíží!'
12. V tom se však mýlíš, to ti povídám, Bůh přece převyšuje člověka!
13. Proč si tedy na něj stěžuješ, že nedává na vše odpověď?
14. Bůh totiž mluví jednou i podruhé, člověk to ale sotva postřehne.
15. Ve spánku, v noční vidině, když lidi zmáhá těžký sen, když na lůžku leží v dřímotě,
16. tehdy Bůh lidem otevírá uši a svými hrozbami je děsí.
17. To aby člověka od skutku odvrátil, aby mu v jeho pýše zabránil,
18. aby jeho duši uchránil od jámy, aby jeho život nepronikl šíp.
19. Anebo ho na lůžku trestá bolestí, takže má v kostech stálé hlodání,
20. až se mu pokrm k smrti protiví a ztratí pomyšlení i na pochoutky.
21. Hubne tak, že z očí ztrácí se, dříve skryté kosti vystupují ven.
22. Jeho duše naklání se do jámy, vykročil poslům smrti vstříc.
23. Bude-li však anděl při tom člověku, prostředník, jeden z tisíců, který prohlásí jeho nevinu,
24. smiluje se nad ním a řekne: ‚Vysvoboď jej, Bože, ať do jámy neklesne, nalezl jsem za něj výkupné!'
25. Jeho tělo se pak jako dítě uzdraví, do dnů svého mládí se náhle navrátí.
26. Bude se modlit k Bohu a on si ho oblíbí, znovu spatří jeho tvář s jásáním a Bůh mu navrátí jeho blahobyt.
27. A tehdy vyjde k lidem se slovy: ‚Hřešil jsem a právo převrátil, nedostal jsem však, co jsem zasloužil.
28. Bůh mě vykoupil, abych nešel do jámy, uvidím světlo a budu žít!'
29. Toto vše tedy dělá Bůh dvakrát i třikrát při člověku,
30. aby jeho duši odvrátil od jámy, ve světle živých aby mohl žít.
31. Dej pozor, Jobe, naslouchej mi, mlč a já promluvím.
32. Máš-li co říci, odpověz mi, mluv - chtěl bych tě obhájit!
33. Pokud ne, potom naslouchej mi, mlč a já tě moudře poučím."
←  Job (33/42)  →