←  Job (32/42)  →
1. Ti tři muži už přestali Jobovi odpovídat, protože se stále považoval za spravedlivého.
2. Avšak Elihu, syn Barachela Buzského z rodu Ramova, vzplanul proti Jobovi hněvem. Hrozně se rozhněval, že se Job považuje za spravedlivějšího než Bůh.
3. Rozhněval se i na jeho tři přátele, že mu neuměli odpovědět tak, aby Joba usvědčili.
4. Dokud mluvili s Jobem, Elihu čekal, protože byli starší než on.
5. Když ale viděl, že ti tři muži už nemají co odpovědět, vzplanul hněvem.
6. Elihu, syn Barachela Buzského tehdy řekl: "Já jsem jen mladík a vy jste kmeti, proto jsem byl dosud nesmělý, bál jsem se říci vám své mínění.
7. Říkal jsem si: ‚Ať mluví starší, dříve narození ať učí moudrosti.'
8. Vše ale na duchu v člověku záleží, dech Všemohoucího dává chápání.
9. Dříve narození nejsou vždy moudřejší, starší nemusejí mít nejlepší úsudky.
10. A proto říkám: Naslouchejte mi, teď zas já vyslovím své mínění.
11. Dokud jste mluvili, já jsem čekal, pečlivě jsem naslouchal vašim úvahám. Dokud jste hledali správná slova,
12. pozorně jsem vás sledoval. Joba však nikdo z vás usvědčit neuměl, nikdo jste pro něj nenašli odpověď.
13. Jen neříkejte: ‚Našli jsme moudré řešení, Bůh, a ne člověk ať ho usvědčí!'
14. Jobovy řeči mi nebyly určeny, já bych však neodpovídal jako vy.
15. Zaraženi jsou, bez odpovědi, nemají, co by k tomu dodali!
16. To mám čekat dál, když už nic neříkají, když stojí na místě, odpověď nemají?
17. Je tedy řada na mně, já teď promluvím, teď zas já vyslovím své mínění.
18. Jsem totiž přímo přeplněný slovy, duch mi roztahuje všechny vnitřnosti.
19. Jak víno bez průduchu jsou mé útroby, jak nové měchy plné k prasknutí.
20. Musím promluvit, abych si ulevil, otevřu ústa a odpovím!
21. Nikomu jistě nebudu stranit, nikomu nechci lichotit.
22. Lichotit totiž ani neumím - to by mě můj Stvořitel rychle odstranil!
←  Job (32/42)  →