←  Job (12/42)  →

---

1.

Job na to řekl:

2.

"Opravdu, vy jste ti praví a moudrost vymře s vámi!

3.

I já však mám rozum tak jako vy a nejsem v ničem za vámi, to přece každý ví.

4.

Jsem ale k smíchu i svému příteli: ‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!' Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!'

5.

Spokojený člověk pohrdá neštěstím: ‚Kopanec tomu, kdo se potácí!'

6.

Stany nájezdníků naplňuje klid, ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí, jako by Boha v ruce drželi.

7.

Jen se ptej dobytka, ať tě poučí, ptáci na nebi ti to povědí;

8.

anebo promluv se zemí, ať tě poučí, ryby v moři ti to prozradí:

9.

Neví snad jeden každý z nich, že je svou rukou učinil Hospodin?

10.

V jeho ruce je život každého tvora, je v ní dech každého lidského těla.

11.

Což neumí ucho rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat?

12.

Náleží moudrost jenom kmetům, patří rozumnost k dlouhému věku?

13.

Bůh - ten má moudrost a také moc, patří mu prozřetelnost a rozumnost.

14.

Co zboří, se nedá postavit, koho uvězní, nelze propustit.

15.

Když zadržuje vody, sucho přichází, a když je vypustí, zemi pustoší.

16.

Jemu patří síla i schopnosti, jeho je podvedený i podvodník.

17.

Velmože svléká donaha, ze soudců umí blázny udělat.

18.

Králům rozpíná opasky, bedra jim obtáčí provazy.

19.

I kněží svléká donaha, dávné opory strhává.

20.

Odebírá slovo zkušeným, starce zbavuje soudnosti.

21.

I přední muže vystavuje hanbě, odzbrojuje i statečné.

22.

Odkrývá hlubiny temnoty, na světlo vyvádí, co bylo v příšeří.

23.

Rozmnožuje národy a pak je ničí, dává jim rozmach a pak je rozhání.

24.

Vůdce lidu on o rozum připravuje, nechá je bloudit v pustotě bez cíle.

25.

Bez světla tápají v temnotě, nechá vrávorat je jako opilce.

---

←  Job (12/42)  →