| ← Hosea (6/14) → |
| 1. | "Pojďme se vrátit k Hospodinu! On nás ranil a on uzdraví, udeřil a také ošetří. |
| 2. | Po dvou dnech nám život navrátí, třetího dne nás znovu postaví, abychom před ním mohli žít, |
| 3. | abychom Hospodina znali a znát ho chtěli stále víc. On se objeví tak jistě jako svítání, přijde k nám jako průtrž na podzim, jak jarní déšť, jenž zemi zavlaží." |
| 4. | Co mám s tebou, Efraime, dělat? Co s tebou, Judo, udělat? Vaše láska je jako ranní mlha, jak rosa, jež zrána vyprchá! |
| 5. | Proto jsem vás otesával skrze proroky, ubíjel jsem vás svými výroky, aby mé úsudky jak světlo zářily. |
| 6. | Chci totiž lásku, nikoli oběti, poznání Boha spíš než zápaly. |
| 7. | Oni však jako Adam smlouvu zrušili, ach, jak mi byli nevěrní! |
| 8. | Gileád je město lidí zločinných, plné krvavých šlépějí. |
| 9. | Jako loupežníci číhající na lidi, takto se tlupy kněží spolčují, aby na cestě do Šechemu vraždili, aby provozovali zvrhlosti! |
| 10. | V domě Izraele vidím hroznou věc: Efraim se tam zabývá smilstvem, poskvrňuje se Izrael. |
| 11. | Ale i tebe, Judo, čeká žeň. Kdykoli úděl svého lidu obrátím, |
| ← Hosea (6/14) → |