←  Habakkuk (2/3)  →
1. Budu držet svoji stráž, na baště budu stát a sledovat, abych poznal, jak ke mně promluví a jak odpoví na mé výčitky.
2. A Hospodin mi odpověděl: "Zapiš to vidění zřetelně na tabulky, aby je čtenář mohl snadno číst.
3. To vidění ukazuje k době určené, svědčí o konci a neklame. Vyčkávej na něj, bude-li otálet; přijde totiž jistě a neopozdí se.
4. Hle - kdo je nadutý, nemá poctivou duši. Spravedlivý však bude žít díky své věrnosti.
5. Zrádné je totiž bohatství; nadutec nemá chvíli klid. Otevírá chřtán jako záhrobí, jako smrt nemůže se nasytit, i kdyby uchvátil všechny národy a všechny lidi si přivlastnil."
6. Copak o něm ti všichni nesloží posměšná přísloví a popěvky? Zanotují si: Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří! Jak dlouho bude bohatnout tím, co zabavil?
7. Znenadání povstanou tvoji dlužníci, ti, kdo se před tebou chvějí, se probudí a staneš se jejich kořistí!
8. Protože jsi plenil mnohé národy, ti, kdo zůstanou, zas tebe vyplení - za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi i město se všemi obyvateli.
9. Běda tomu, kdo chtivě shání pro svůj dům mrzký zisk, aby si na výšině hnízdo postavil, unikl z dosahu všech neštěstí!
10. Vlastnímu domu jsi hanbu připravil, když jsi kosil mnohé národy - vlastním životem za to zaplatíš.
11. Vždyť bude křičet i kamení ze zdi a trámy ze střechy se přidají.
12. Běda tomu, kdo staví město na krvi, kdo zakládá obec příkořím!
13. Copak Hospodin zástupů neurčil, že dřina národů přijde do ohně, že se namáhají zbytečně?
14. Celou zemi totiž naplní poznání slávy Hospodinovy, tak jako vody naplňují moře.
15. Běda tomu, kdo dává pít svému bližnímu, kdo jej opíjí z číše svého hněvu, aby se díval na jeho nahotu!
16. Ne slávou, ale hanbou budeš opilý. Teď pij ty; ukaž, jak jsi neobřezaný! Blíží se k tobě kalich z pravice Hospodinovy; ne slávou, ale zvratky budeš pokrytý.
17. Tvé násilí na Libanonu tě zavalí, tvé vybíjení zvířat tě bude děsit - za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi i město se všemi obyvateli.
18. Na co je modla, kterou někdo vytesal, odlitá socha, jež vyučuje klam? Ve vlastní dílo věří, kdo ji vytvořil, dělá si bůžky, kteří mluvit neumí.
19. Běda tomu, kdo říká dřevu: "Vstávej!" kdo prosí němý kámen: "Probuď se!" Může ta věc být jeho učitel? Hle, je to obloženo zlatem a stříbrem, ducha v tom ale nenajdeš.
20. Hospodin je ale ve svém svatém chrámě - ať před ním zmlkne celá zem!
←  Habakkuk (2/3)  →