Genesis (50/50)

← Genesis (50/50)

Josef se vrhl na otcovu tvář, skrápěl ji slzami a líbal ho.

Potom Josef přikázal lékařům, kteří mu sloužili, aby jeho otce nabalzamovali. Lékaři balzamovali Izraele

plných čtyřicet dní (tak dlouho totiž trvá balzamování) a Egypťané za něj drželi smutek po sedmdesát dní.

Když uplynula doba jeho oplakávání, promluvil Josef k faraonovu dvoru: "Prokažte mi prosím laskavost a předneste faraonovým uším mou prosbu.

Můj otec mě zavázal přísahou a řekl: ‚Hle, už umírám. Pochovej mě v mé hrobce, kterou jsem si vytesal v kanaánské zemi!' Proto mi prosím dovol odejít. Jakmile svého otce pohřbím, vrátím se zpět."

Farao odpověděl: "Jdi a pohřbi svého otce podle přísahy, jíž tě zavázal."

Josef se tedy vydal pohřbít svého otce a doprovázelo jej celé faraonovo služebnictvo, jeho přední dvořané i všichni egyptští hodnostáři.

Šla také celá Josefova rodina, jeho bratři a rodina jeho otce - jen své děti, svůj brav a skot zanechali v gošenském kraji.

Jely s nimi i vozy s jezdci; byl to velkolepý průvod.

10.

Když pak dorazili ke Goren-atadu poblíž Jordánu, dali se do hlubokého a bolestného truchlení. Po sedm dní tam Josef pořádal smuteční slavnost za svého otce.

11.

Když kananejští obyvatelé země viděli tu smuteční slavnost v Goren-atadu, řekli: "To mají Egypťané hluboký smutek!" A tak to místo poblíž Jordánu dostalo jméno Abel-micrajim, Smutek Egypta.

12.

Jákobovi synové s otcem naložili, jak jim přikázal.

13.

Přinesli ho do kanaánské země a pochovali ho v jeskyni na poli Makpela naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Efrona Chetejského jako své vlastní pohřebiště.

14.

Po otcově pohřbu se Josef vrátil do Egypta a s ním i jeho bratři a všichni, kdo s ním šli pochovat jeho otce.

15.

Když si pak Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: "Co když nás Josef stále nenávidí? Určitě se nám pomstí za všechno zlé, co jsme mu provedli!"

16.

Vzkázali tedy Josefovi: "Tvůj otec nám před smrtí přikázal:

17.

‚Toto řekněte Josefovi: Prosím tě, odpusť svým bratrům jejich provinění, jejich hřích a všechno zlé, co ti provedli.' Prosíme tě tedy, odpusť nám, služebníkům Boha tvého otce, naše provinění." Josef se při těch slovech rozplakal.

18.

Tehdy jeho bratři šli a padli před ním se slovy: "Hle, jsme tvoji služebníci!"

19.

Josef jim však řekl: "Nebojte se, copak mne máte za Boha?

20.

Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte - aby byl zachráněn život mnoha lidí.

21.

Už se tedy nebojte, postarám se o vás i o vaše děti!" Tak je utěšoval a mluvil s nimi laskavě.

22.

Josef tedy bydlel v Egyptě spolu s rodinou svého otce a dožil se věku 110 let.

23.

Viděl Efraimovy syny až do třetího pokolení a syny Manasesova syna Machíra přijal na svůj klín.

24.

Nakonec Josef řekl svým bratrům: "Já umírám, ale Bůh k vám obrátí zřetel a vyvede vás odsud do země, kterou s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi!"

25.

Tehdy Josef zavázal syny Izraele přísahou: "Až k vám Bůh obrátí zřetel, vyneste mé kosti odsud!"

26.

Josef zemřel ve věku 110 let. Nabalzamovali ho a uložili v Egyptě do rakve.

← Genesis (50/50)