←  Genesis (41/50)  →
1. Po dvou dlouhých letech měl farao sen: Stál u Nilu
2. a hle, z Nilu vystoupilo sedm nápadně krásných a tučných krav a pásly se v mokřině.
3. Náhle za nimi z Nilu vystoupilo sedm jiných krav, nápadně ošklivých a hubených; postavily se k těm prvním kravám na břehu Nilu
4. a tyto ošklivé a hubené krávy sežraly těch sedm krásných a tučných. Vtom se Farao probudil.
5. Když znovu usnul, měl další sen: Na jednom stéble vyrostlo sedm bohatých a pěkných klasů.
6. Náhle za nimi vyrazilo sedm klasů hubených a sežehlých východním větrem
7. a ty hubené klasy pohltily těch sedm bohatých a pěkných. Vtom se farao probudil a hle, byl to sen.
8. Ráno pak byl farao velmi rozrušen, a tak si dal zavolat všechny věštce a mudrce Egypta a vyprávěl jim své sny. Nikdo je však faraonovi neuměl vyložit.
9. Tehdy k faraonovi promluvil vrchní číšník: "Musím dnes připomenout své prohřešky:
10. Farao se kdysi rozhněval na své služebníky a dal mě do vězení v domě velitele stráže - mě a vrchního pekaře.
11. Já i on jsme tam měli ve stejnou noc sen, každý jsme měli sen s vlastním významem.
12. A byl tam s námi jeden hebrejský mladík, otrok velitele stráže. Vyprávěli jsme mu své sny a on nám je vyložil; každému dal výklad jeho snu.
13. A jak nám vyložil, tak se stalo: mně byl vrácen můj úřad a pekař byl oběšen."
14. Farao si tedy dal Josefa zavolat. Spěšně ho vytáhli z jámy, a když se oholil a převlékl si šaty, přišel k faraonovi.
15. Ten Josefovi řekl: "Měl jsem sen a nikdo ho neumí vyložit. Slyšel jsem však o tobě, že jakmile uslyšíš sen, vyložíš ho."
16. Josef faraonovi odpověděl: "Ne já, ale Bůh dá faraonovi příznivou odpověď!"
17. Farao tedy Josefovi řekl: "Měl jsem sen: Stál jsem na břehu Nilu
18. a hle, z Nilu vystoupilo sedm tučných a nápadně krásných krav a pásly se v mokřině.
19. Náhle za nimi vystoupilo sedm jiných krav, churavých, nápadně ošklivých a tak vyhublých, že jsem takovou ošklivost v celé egyptské zemi ještě neviděl.
20. Ty vyhublé a ošklivé krávy pak sežraly těch sedm prvních, tučných krav.
21. A ačkoli je sežraly, nebylo to na nich vůbec znát, neboť byly stejně ošklivé jako předtím. A vtom jsem se probudil.
22. V dalším snu jsem viděl, jak na jednom stéble vyrostlo sedm klasů, bohatých a pěkných.
23. Náhle za nimi vyrazilo sedm klasů planých, hubených a sežehlých východním větrem
24. a ty hubené klasy pohltily těch sedm pěkných. Vyprávěl jsem to věštcům, ale nikdo mi to neuměl vysvětlit."
25. Josef tedy faraonovi řekl: "Faraonův sen je jeden a tentýž. Bůh faraonovi oznámil, co se chystá učinit:
26. Sedm pěkných krav je sedm let, sedm pěkných klasů je rovněž sedm let - je to jeden a tentýž sen.
27. Sedm vyhublých a ošklivých krav vystupujících za nimi je sedm let, stejně jako těch sedm prázdných klasů sežehlých východním větrem. Je to sedm let hladu.
28. Jak jsem už řekl, Bůh faraonovi ukázal, co se chystá učinit.
29. Hle, na celou egyptskou zem přichází sedm let veliké hojnosti.
30. Po nich však nastane sedm let hladu, kdy se v egyptské zemi na všechnu tu hojnost zapomene. Hlad stráví celou zem.
31. Tento hlad bude tak krutý, že předcházející hojnost nebude v zemi vůbec znát.
32. A že byl ten sen faraonovi dvakrát zopakován, znamená, že ta věc je u Boha jistá a Bůh ji brzy vykoná.
33. Nechť tedy farao vybere rozvážného a moudrého muže a ustanoví ho nad egyptskou zemí.
34. Nechť farao začne jednat. Ať ustaví nad zemí úředníky a během těch sedmi let hojnosti vybírá pětinu úrody egyptské země.
35. Úředníci ať během těch nadcházejících dobrých let shromažďují všechny potraviny, ať uskladní obilí pod faraonovu pravomoc, uloží potraviny do měst a hlídají je.
36. Tak vznikne pro celou zem zásoba jídla na těch sedm let hladu, který v Egyptě nastane, a země se nezhroutí hladem."
37. Faraonovi i všem jeho služebníkům se ten návrh líbil.
38. Farao to probíral se svými služebníky: "Cožpak najdeme někoho, v kom by byl Boží Duch jako v něm?"
39. Farao tedy oslovil Josefa: "Jelikož ti Bůh dal poznat toto vše, nikdo nebude tak rozvážný a moudrý jako ty!
40. Ty budeš správcem mého domu a všechen můj lid se podrobí tvým rozkazům. Sám tě budu převyšovat jen trůnem."
41. Potom farao Josefovi řekl: "Hle, ustanovuji tě správcem nad celou egyptskou zemí!"
42. Farao sňal z ruky svůj pečetní prsten a navlékl ho na ruku Josefovi; oblékl mu kmentové roucho a na krk mu pověsil zlatý řetěz.
43. Potom ho nechal vozit ve voze jako svého zástupce a provolávat před ním: "Na kolena!" Tak ho ustanovil správcem nad celou egyptskou zemí.
44. Farao Josefovi řekl: "Já jsem farao, ale bez tvého svolení nikdo v celém Egyptě nepohne rukou ani nohou!"
45. Tehdy dal farao Josefovi jméno Cafnat-paneach a oženil ho s Asenat, dcerou Putifery, kněze z Heliopole. Tak se Josef dostal do čela egyptské země.
46. Když stanul před faraonem, králem Egypta, bylo Josefovi třicet let. Josef pak vyšel od faraona a procházel celou egyptskou zem.
47. V sedmi letech hojnosti země vydávala úrodu plnými hrstmi.
48. Josef tedy po sedm let v egyptské zemi shromažďoval všechny potraviny a ukládal je ve městech. V každém městě ukládal potraviny z okolních polí.
49. Tak Josef nashromáždil nesmírné množství obilí, jako je mořského písku. Nakonec ho přestal i počítat, neboť ho bylo bezpočtu.
50. Ještě než přišla léta hladu, se Josefovi narodili dva synové. Porodila mu je Asenat, dcera Putifery, kněze z Heliopole.
51. Josef dal prvorozenému jméno Manases, Zapomnění, neboť řekl: "Bůh mi dal zapomenout na všechno mé strádání, na celý můj otcovský dům."
52. Druhému pak dal jméno Efraim, Plodnost, neboť řekl: "Bůh mě v zemi mého trápení učinil plodným."
53. Když pak v Egyptě uplynulo sedm let hojnosti,
54. přišlo na řadu sedm let hladu, jak Josef předpověděl. Ve všech zemích byl hlad, ale v celém Egyptě byl chléb.
55. A když začala hladovět i celá egyptská zem a lid volal k faraonovi o chléb, farao řekl všem Egypťanům: "Jděte za Josefem! Udělejte, cokoli vám řekne."
56. Hlad zachvátil celý svět. Josef tehdy otevřel všechny obilnice a prodával Egypťanům zrní, neboť hlad se rozmáhal i v egyptské zemi.
57. Celý svět přicházel k Josefovi do Egypta nakupovat zrní, protože se po celém světě rozmohl hlad.
←  Genesis (41/50)  →