Ezekiel (3/48)

← Ezekiel (3/48) →

"Synu člověčí," řekl mi, "sněz, co máš před sebou. Sněz tento svitek. Potom jdi a mluv k domu Izraele."

Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst.

"Synu člověčí," řekl mi, "tímhle svitkem, který ti dávám, si nasyť žaludek, naplň si jím břicho." Snědl jsem jej tedy a v ústech mi chutnal sladce jako med.

"Synu člověčí," řekl mi, "jdi teď k domu Izraele a vyřiď jim má slova.

Nejsi přece poslán k lidu podivné řeči a těžkého jazyka, ale k domu Izraele -

ne k velikým národům podivné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům bys nerozuměl. Kdybych tě totiž poslal k takovým, poslechli by tě.

Dům Izraele tě ale nebude chtít poslouchat, protože nechtějí poslouchat mě. Celý dům Izraele je tvrdohlavý a zarputilý.

Hle, způsobím, že budeš právě tak neústupný a tvrdý jako oni.

Dávám ti tvář tvrdou jako diamant, tvrdší než křemen. Neboj se jich a jejich pohledů se nelekej - vždyť je to banda vzbouřenců."

10.

"Synu člověčí," řekl mi ještě, "každé slovo, které ti řeknu, si vezmi k srdci a dobře je poslouchej.

11.

Jdi teď ke svým krajanům ve vyhnanství a mluv k nim. Ať už poslechnou nebo ne, řekni jim: ‚Tak praví Panovník Hospodin.'"

12.

Vtom se mě zmocnil Duch a uslyšel jsem za sebou obrovský hluk. To se Hospodinova sláva zvedala ze svého místa.

13.

Ozýval se šelest křídel oněch bytostí, jak se otírala jedno o druhé, a rachot kol, jež se vznášela spolu s nimi - obrovský hluk.

14.

Duch se mě zmocnil a vzal mě pryč. Šel jsem roztrpčen a rozhořčen v duchu, ale ruka Hospodinova na mně mocně spočívala.

15.

Přišel jsem k vyhnancům usazeným v osadě Tel-aviv u průplavu Kebar a sedm dní jsem tam zůstal sedět otřesen.

16.

Když těch sedm dní uplynulo, dostal jsem slovo Hospodinovo.

17.

"Synu člověčí," řekl, "ustanovil jsem tě strážcem domu Izraele. Jakmile uslyšíš slovo z mých úst, vyřiď jim mé varování.

18.

Když řeknu ničemovi: ‚Musíš zemřít,' a ty ho nevaruješ, nepromluvíš, abys tomu ničemovi zachránil život tím, že bys jej varoval před jeho zlou cestou - pak ten ničema zemře za své viny, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe.

19.

Pokud jsi však ničemu varoval a on se neodvrátil od své ničemnosti ani od své zlé cesty - pak zemře za své viny, ale ty se zachráníš.

20.

Podobně když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude páchat bezpráví, položím mu do cesty překážku a zemře. Protožes ho nevaroval, zemře ve svém hříchu a jeho spravedlivé skutky nebudou ani vzpomenuty - za jeho krev ale budu volat k odpovědnosti tebe.

21.

Pokud jsi však toho spravedlivého varoval, aby nehřešil, a on hřešit přestane - pak zůstane živ, protože přijal varování, a i ty se zachráníš."

22.

Tehdy na mně spočinula ruka Hospodinova. "Vstaň a jdi na pláň," řekl mi. "Tam k tobě promluvím."

23.

Vstal jsem tedy a šel na pláň. A hle - stála tam Hospodinova sláva! Právě taková sláva, jakou jsem viděl u průplavu Kebar. Padl jsem na tvář.

24.

Vstoupil však do mě Duch a postavil mě na nohy. Tehdy ke mně promluvil. "Jdi a zavři se doma," řekl mi.

25.

"Synu člověčí, vezmou na tebe provazy a svážou tě jimi, takže nebudeš moci vyjít mezi ně.

26.

Jazyk ti přilepím na patro, takže budeš němý a nebudeš je už kárat - vždyť je to banda vzbouřenců.

27.

Až k tobě ale promluvím, otevřu ti ústa a řekneš jim: ‚Tak praví Panovník Hospodin.' Kdo chce poslouchat, ať slyší; kdo nechce, ať nechce - vždyť je to banda vzbouřenců."

← Ezekiel (3/48) →