| ← Ezekiel (24/48) → |
| 1. | Desátého dne desátého měsíce devátého roku jsem dostal slovo Hospodinovo: |
| 2. | "Synu člověčí, tento den si zapiš, přesně tento den. Právě dnes král babylonský oblehl Jeruzalém. |
| 3. | Pověz té bandě vzbouřenců podobenství a řekni jim - Tak praví Panovník Hospodin! Postav hrnec na oheň, postav ho i s vodou v něm. |
| 4. | Nalož do něj kusy masa, pěkné kýty, krásná plecka. Naplň ho nejlepšími porcemi, |
| 5. | ber nejvybranější jehněčí. Naskládej pod něj polena a pak to prudce vař, ať to i s kostmi klokotá! |
| 6. | Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Běda hrnci plnému spáleniny, spáleniny, která nechce pustit! Vyhazuj z něho kus po kuse, jakkoli se ti namane. |
| 7. | To město je naskrz krvavé! Nechávalo krev na holé skále, neprolévalo ji na hlíně, kde by ji přikryl prach. |
| 8. | Aby se vzedmul hněv, aby vzplála pomsta, nechám tu krev na holé skále, aby nebyla přikryta! |
| 9. | Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Já sám teď navrším hranici. |
| 10. | Více dříví, rozdmýchat plameny! Ať se to maso rozvaří na kaši a kosti ať se připálí! |
| 11. | Prázdný hrnec ať se postaví na žhavé uhlí, ať se rozpálí a jeho měď se rozžhaví, ať se ta nečistota v něm roztaví a ta připálenina zmizí. |
| 12. | Marné snažení. Hrnec je plný spáleniny, která nepouští. Do ohně s tím! |
| 13. | Tvá nečistota je ve zvrhlosti. Snažil jsem se tě očistit, ale ty ses nedala. Proto nebudeš zbavena své nečistoty, dokud se neutiší můj hněv proti tobě. |
| 14. | To říkám já Hospodin. Už to přichází, já to učiním. Nenechám to být, neslituji se, nepolevím. Za tvé způsoby a skutky tě odsoudím, praví Panovník Hospodin." |
| 15. | Dostal jsem slovo Hospodinovo: |
| 16. | "Synu člověčí, jedinou ranou tě zbavím potěchy tvých očí. Nesmíš však truchlit ani plakat, neukápne ti ani slza. |
| 17. | Jen tiché sténání - nekonej žádné smuteční obřady. Hlavu si pokrývej jako obvykle, na nohou si nech střevíce, neměj závoj přes obličej a smuteční chléb nejez." |
| 18. | Ráno jsem o tom říkal lidem - a večer mi zemřela žena. Druhý den jsem udělal, co mi bylo přikázáno. |
| 19. | Lidé mi říkali: "Co to děláš? Nepovíš nám, co to má pro nás znamenat?" |
| 20. | Odpověděl jsem jim: "Dostal jsem slovo Hospodinovo: |
| 21. | Řekni domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin - Hle, znesvětím svoji svatyni, tu pevnost, jíž jste se chlubili, potěchu vašich očí a tužbu vašich duší. Až vaši synové a dcery, které jste po sobě nechali, padnou za oběť meči, |
| 22. | budete dělat to, co já: žádný závoj přes obličej, žádný smuteční chléb, |
| 23. | hlavy pokryté jako obvykle a na nohou střevíce. Žádné truchlení, žádný pláč. Budete jen skomírat ve svých vinách a mezi sebou naříkat. |
| 24. | Ezechiel se vám stane znamením. Přesně co dělá on, budete dělat i vy. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin. |
| 25. | Poslouchej, synu člověčí. V den, kdy je zbavím jejich pevnosti, jejich radosti a chlouby, potěchy jejich očí a tužby jejich duší, vezmu jim také syny a dcery. |
| 26. | V ten den za tebou přijde uprchlík, aby ti to oznámil. |
| 27. | V den, kdy se s ním setkáš, se ti otevřou ústa a budeš s ním moci hovořit. Promluvíš a přestaneš být němý. Tak se jim staneš znamením, aby poznali, že já jsem Hospodin." |
| ← Ezekiel (24/48) → |