| ← Esther (7/10) → |
| 1. | Král i Haman přišli na hostinu ke královně Ester. |
| 2. | Král se nad pohárem vína stejně jako včera Ester otázal: "Tak jaké máš přání, královno Ester? Bude ti splněno. Žádej půl říše a stane se." |
| 3. | "Ráčíš-li mi, králi, prokázat laskavost," odpověděla královna Ester, "daruj mi prosím život - to je mé přání! Ušetři i můj lid - to je má žádost. |
| 4. | Já i můj lid jsme vydáni zkáze, k pobití a vyhlazení! Kdybychom byli jen prodáni do otroctví, mlčela bych, neboť ten padouch nestojí za to, aby byl král obtěžován." |
| 5. | "Kdo to je?" přerušil ji král Xerxes. "Kde je ten, kdo by se odvážil provést něco takového?" ptal se královny Ester. |
| 6. | "Ten zavilý padouch," řekla Ester, "je tenhle zlosyn Haman!" Haman zůstal před králem a královnou jako omráčený. |
| 7. | Král v návalu hněvu vstal od vína a vyšel ven do zámecké zahrady. Haman zůstal, aby královnu Ester prosil o život. Bylo mu jasné, že u krále už nemá naději. |
| 8. | Vtom se král vrací ze zámecké zahrady do vinného pavilonku a vidí Hamana zhrouceného na Esteřině lehátku. "Tak on se ještě u mě doma bude vrhat na královnu?!" zvolal král. Jakmile to král vyřkl, eunuchové zakryli Hamanovi tvář. |
| 9. | Charbona, jeden z nich, před králem poznamenal: "A co s tím kůlem, který Haman postavil pro toho Mordechaje, jehož slovo zachránilo krále? Stojí u Hamanova domu, vysoký na padesát loktů." "Pověste ho na něj!" rozkázal král. |
| 10. | A tak Hamana pověsili na kůl, který postavil pro Mordechaje. Teprve tehdy králův hněv opadl. |
| ← Esther (7/10) → |