← Ecclesiastes (6/12) → |
1. | Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem a která těžce doléhá na lidi: |
2. | Bůh někomu dopřeje bohatství, jmění i slávu, takže mu v životě nechybí nic, nač si vzpomene. Bůh mu však nedovolí těch věcí užít - nechá je užívat někomu cizímu. Jak je to marné a bolestné! |
3. | Kdyby měl člověk třeba sto dětí a dožil se velké spousty let, kdyby však v životě nezakusil štěstí a nakonec neměl ani hrob, pak říkám, že i potracené dítě je šťastnější než on! |
4. | Přišlo nazmar a ve tmě zmizí, jeho jméno zůstane skryto v tmách, |
5. | nevidí slunce a o ničem neví, narozdíl od něj má ale klid. |
6. | Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let, kdyby však štěstí nezažil - což všichni tamtéž nemíří? |
7. | Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa, duše však přesto zůstává hladová. |
8. | Jakou má výhodu moudrý před hlupákem? K čemu je chudákovi, že ví, jak se chovat před lidmi? |
9. | Lepší je, co je vidět očima, než to, za čím duše utíká. I to je však marnost a honba za větrem. |
10. | Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je - s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit. |
11. | Čím více slov, tím větší marnost! Co z toho všeho člověk má? |
12. | Kdo ví, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech marného života, který pomine jako stín? Kdo člověku poví, co se bude dít pod sluncem, až on tu nebude? |
← Ecclesiastes (6/12) → |