←  Daniel (10/12)  →
1. Ve třetím roce perského krále Kýra se Danielovi zvanému Baltazar dostalo zjevení a on je pochopil, když mu byl ve vidění vnuknut jeho výklad. To poselství je pravdivé a týká se velikého boje.
2. Já Daniel jsem v té době držel třítýdenní smutek.
3. Nejedl jsem žádné vybrané pokrmy, maso ani víno jsem nevzal do úst a nepotíral jsem se žádnou mastí, dokud ty tři týdny neuplynuly.
4. Čtyřiadvacátého dne prvního měsíce jsem stál na břehu veliké řeky Tigris.
5. Zvedl jsem oči a hle, spatřil jsem jakéhosi muže oděného plátnem a přepásaného na bocích pásem z ryzího zlata.
6. Tělo měl jako z chrysolitu, tvář jako blesk, oči jako hořící pochodně, paže a nohy jako třpyt leštěného bronzu a jeho hlas zněl jako burácení zástupů.
7. Já Daniel jsem byl jediný, kdo to vidění spatřil. Muži, kteří byli se mnou, je neviděli, ale padla na ně taková hrůza, že se utíkali schovat.
8. Zůstal jsem tedy sám. Jakmile jsem to veliké vidění spatřil, všechna síla mě opustila, zbledl jsem jako mrtvý a nemohl jsem se vzchopit.
9. Potom zaburácel jeho hlas, a jakmile jsem ten hlas uslyšel, padl jsem v mrákotách tváří k zemi.
10. Vtom se mě dotkla ruka a zatřásla mnou, takže jsem se zvedl na kolena a dlaně.
11. "Danieli drahý," oslovil mě, "pečlivě poslouchej, co ti budu říkat, a postav se, neboť jsem byl vyslán za tebou." Když ke mně promluvil tato slova, s rozechvěním jsem vstal.
12. Tehdy pokračoval: "Neboj se, Danieli. Už od prvního dne, kdy ses ke svému Bohu začal modlit za porozumění a pokořovat se před ním v postu, byly tvé prosby vyslyšeny a já přicházím s odpovědí na ně.
13. Jedenadvacet dnů se ale proti mně stavěl kníže perského království, než mi přišel na pomoc Michael, jeden z předních knížat. Zdržel jsem se tedy u perských králů,
14. ale teď jsem přišel, abych ti vysvětlil, co potká tvůj lid v posledních dnech. To vidění je totiž o budoucích časech."
15. Když ke mně mluvil, byl jsem skloněn tváří k zemi, neschopen slova.
16. Vtom se kdosi podobný člověku dotkl mých rtů. Otevřel jsem tedy ústa, abych promluvil. "Můj pane," řekl jsem té postavě přede mnou, "kvůli tomu vidění jsem přemožen bolestí a nemohu se vzchopit.
17. Copak s tebou, pane, může mluvit někdo, jako jsem já, tvůj služebník? Všechna síla mě opustila a nemohu se ani nadechnout."
18. Ten kdosi podobný člověku se mě však znovu dotkl a posílil mě.
19. "Neboj se, drahý!" řekl mi. "Pokoj tobě. Naber sílu a vzchop se!" Když ke mně mluvil, byl jsem posílen a řekl jsem: "Mluv, pane, neboť jsi mě posílil."
20. Tehdy promluvil: "Víš, proč jsem za tebou přišel? (Brzy se totiž musím vrátit, abych bojoval s knížetem Persie, a potom přijde ještě kníže Řecka.)
21. Nuže, musím ti oznámit, co je zapsáno v Knize pravdy. (Nikdo však se mnou nespojil síly v boji proti nim, jedině Michael, váš kníže.
←  Daniel (10/12)  →