Acts (20/28)

← Acts (20/28) →

Jakmile to pozdvižení skončilo, Pavel svolal učedníky, rozloučil se s nimi a vyrazil do Makedonie.

Prošel ty kraje, mnohokrát povzbudil místní učedníky a dorazil do Řecka,

kde strávil tři měsíce. Potom se chystal odplout do Sýrie, ale kvůli židovským úkladům se rozhodl vrátit přes Makedonii.

Doprovázeli ho: Sopater z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gaius a Timoteus z Derbe a Tychikos a Trofimos z Asie.

Ti šli napřed a čekali v Troadě na nás,

kteří jsme po Svátku nekvašených chlebů vypluli z Filip. Během pěti dnů jsme dorazili k nim do Troady a strávili jsme tam týden.

Když jsme se prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba, Pavel k nim mluvil, a protože se druhý den chystal odejít, protáhl svou řeč až do půlnoci.

V horní místnosti, kde se shromáždili, svítilo hodně lamp.

Jeden mladík jménem Eutychus seděl v okně a při Pavlově dlouhé řeči se o něj pokoušel hluboký spánek. Nakonec ho spánek přemohl a on spadl z třetího poschodí dolů. Když ho zvedli, byl mrtev.

10.

Pavel sešel dolů a objal jej; potom ho vzal do náruče a řekl: "Buďte klidní, je v něm život!"

11.

Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a po jídle ještě dlouho mluvil, až do rána, kdy odešel.

12.

Toho chlapce pak přivedli živého a byli nesmírně potěšeni.

13.

My ostatní jsme vyrazili napřed. Vypluli jsme na lodi k Assu, kde jsme měli přibrat Pavla; přál si tam totiž jít sám pěšky.

14.

Když jsme se v Assu setkali, vzali jsme ho na palubu a připluli do Mitylény.

15.

Odtud jsme pokračovali dál a druhého dne jsme se přiblížili k ostrovu Chios. Nazítří jsme připluli k Sámu a dalšího dne jsme dorazili do Milétu.

16.

Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se v Asii nezdržel. Spěchal do Jeruzaléma, kam se chtěl dostat pokud možno na den Letnic.

17.

Z Milétu poslal zprávu do Efesu a zavolal k sobě starší církve.

18.

Když k němu přišli, řekl jim: "Sami víte, jak jsem strávil všechen čas, kdy jsem byl s vámi, od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie:

19.

Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou, v slzách a uprostřed mnoha zkoušek, které mě potkaly kvůli židovským úkladům;

20.

jak jsem vám nezamlčel nic užitečného, ale kázal vám a učil veřejně i po domech;

21.

jak jsem Židům i Řekům vydával svědectví o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše.

22.

Teď ale jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma. Nevím, co mě tam čeká,

23.

ačkoli mi Duch svatý v každém městě potvrzuje, že mě čekají pouta a soužení.

24.

Já však na to nedbám; v životě mi nejde o nic víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych byl svědkem evangelia o Boží milosti.

25.

Teď vím, že nikdo z vás, mezi nimiž jsem chodil a kázal o Božím království, mě už nikdy neuvidí.

26.

Proto před vámi dnešní den prohlašuji, že jsem čistý od krve všech,

27.

neboť jsem nic nezamlčel, ale oznámil vám veškerou Boží vůli.

28.

Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, jehož správci vás Duch svatý ustanovil, abyste pásli Boží církev, kterou vykoupil svou vlastní krví.

29.

Vím, že po mém odchodu mezi vás přijdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.

30.

I z vás samotných povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu, aby strhli učedníky za sebou.

31.

Proto bděte a pamatujte, že jsem po tři roky dnem i nocí bez přestání v slzách napomínal jednoho každého z vás.

32.

Teď vás tedy svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vybudovat vás a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými.

33.

Od nikoho jsem nechtěl stříbro, zlato ani šaty.

34.

Sami víte, že jsem těmato rukama vydělával na potřeby své i svých společníků.

35.

Tím vším jsem vám ukázal, že máme poctivě pracovat, pomáhat slabým a pamatovat na slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Požehnanější je dávat než dostávat.'"

36.

Po těch slovech s nimi všemi poklekl a modlil se.

37.

Všichni se dali do velikého pláče, objímali Pavla a líbali ho.

38.

Nejvíce se rmoutili nad jeho slovy, že už ho nikdy neuvidí. Tak ho doprovázeli až k lodi.

← Acts (20/28) →