←  Acts (12/28)  →
1. V té době král Herodes krutě napadl některé z těch, kdo patřili k církvi.
2. Jakuba, bratra Janova, popravil mečem,
3. a když viděl, že se to Židům líbí, rozhodl se zatknout i Petra. (Bylo to během Svátku nekvašených chlebů.)
4. Když se ho zmocnil, dal ho zavřít do vězení a hlídat čtyřmi čtveřicemi vojáků. Po Velikonocích ho totiž chtěl předvést k veřejnému slyšení.
5. Petr byl takto hlídán ve vězení, ale církev se za něj vroucně modlila k Bohu.
6. Noc předtím, než ho chtěl Herodes předvést, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže přede dveřmi hlídaly vězení.
7. Vtom vedle něj stanul Hospodinův anděl a v cele zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku a vzbudil ho: "Rychle vstávej!" Řetězy mu spadly z rukou
8. a anděl mu řekl: "Oblékni se a obuj." Když to udělal, anděl pokračoval: "Vezmi si plášť a pojď za mnou."
9. Petr ho následoval ven, ale nevěděl, že to s tím andělem je doopravdy; myslel si, že má vidění.
10. Když minuli první i druhou stráž, přišli k železné bráně, která vedla do města, a ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli ven, přešli jednu ulici a vtom jej anděl opustil.
11. Když Petr přišel k sobě, řekl si: "Teď vidím, že to bylo doopravdy! Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával."
12. Když to pochopil, šel do domu Marie, matky Jana Marka, kam se mnozí sešli k modlitbám.
13. Petr zatloukl na dveře brány a přišla otevřít služka jménem Rhodé.
14. Když poznala Petrův hlas, samou radostí neotevřela bránu, ale běžela dovnitř se zprávou, že Petr stojí před branou.
15. Říkali jí: "Blázníš?!" Když ale tvrdila, že je to pravda, řekli: "To musí být jeho anděl."
16. Petr však nepřestával tlouci. Když konečně otevřeli a spatřili ho, byli ohromeni.
17. Pohybem ruky je utišil a vyprávěl jim, jak ho Pán vyvedl z vězení. Potom řekl: "Povězte to Jakubovi a bratrům." Vyšel ven a zamířil jinam.
18. Když se rozednilo, mezi vojáky vypukl nemalý rozruch nad tím, co se stalo s Petrem.
19. Herodes ho marně hledal. Stráže nechal po výslechu popravit a odebral se z Judska do Cesareje, kde zůstal.
20. Herodes se tehdy velmi hněval na Týrské a Sidonské. Proto se za ním svorně vypravili, a když si získali královského komořího Blasta, žádali o smír (jejich kraj byl totiž závislý na dodávkách z králova území).
21. Ve stanovený den se Herodes v královském rouše posadil na trůn a pronesl k nim řeč.
22. Lid začal volat: "Hlas boží, ne lidský!"
23. A vtom jej udeřil Hospodinův anděl, protože nevzdal slávu Bohu: vypustil duši rozežrán červy.
24. Boží slovo se pak šířilo a rozmáhalo se.
25. Když Barnabáš a Saul splnili svůj úkol, vrátili se z Jeruzaléma a vzali s sebou i Jana Marka.
←  Acts (12/28)  →