←  1Kings (2/22)  →
1. Když se přiblížil čas Davidovy smrti, dal svému synu Šalomounovi tyto pokyny:
2. "Já odcházím jako všechno pozemské, ty ale jednej statečně a mužně
3. a zachovávej, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh. Choď po jeho cestách, dodržuj jeho ustanovení, přikázání, pravidla i svědectví zapsaná v Mojžíšově zákoně, aby se ti dařilo vše, co podnikneš, všude, kam se obrátíš.
4. Potom Hospodin splní slovo, které mi dal: ‚Budou-li tví synové dbát na svou cestu a budou-li věrně, z celého srdce a ze vší duše žít přede mnou, pak na izraelském trůnu nikdy nebude chybět tvůj potomek.'
5. Víš také, co mi provedl Joáb, syn Ceruji - co provedl dvěma izraelským vojevůdcům - Abnerovi, synu Nerovu, a Amasovi, synu Jeterovu. Zavraždil je, prolil jejich krev jako ve válečné řeži, ačkoli byl mír. Prolitou krví potřísnil pás na svých bedrech i obuv na svých nohou.
6. Zachovej se tedy podle své moudrosti, ale nenech ho v šedinách pokojně ulehnout do hrobu.
7. Synům Barzilaje Gileádského ale prokaž přízeň - přijmi je mezi své spolustolovníky, neboť se ke mně zachovali jako přátelé, když jsem prchal před tvým bratrem Abšalomem.
8. Hle, máš u sebe také Šimeiho, syna Gerova, Benjamínce z Bachurim. Tenkrát, když jsem šel do Machanajim, zlořečil mi hroznými kletbami. Potom mi vyšel vstříc k Jordánu a já jsem mu přísahal při Hospodinu, že ho nezabiji.
9. Ty ho ale nenech bez trestu. Však jsi moudrý a budeš vědět, jak s ním máš naložit, abys jeho šediny poslal do hrobu v krvi."
10. Poté David ulehl ke svým předkům a byl pohřben ve Městě Davidově.
11. David kraloval nad Izraelem celkem čtyřicet let. Sedm let kraloval v Hebronu a třiatřicet let kraloval v Jeruzalémě.
12. Na trůn svého otce Davida usedl Šalomoun a vzal královskou vládu pevně do rukou.
13. Za Šalomounovou matkou Batšebou přišel Adoniáš, syn Chagity. "Přicházíš v pokoji?" otázala se ho. "Ano," odvětil.
14. "Rád bych s tebou promluvil." "Mluv," vybídla ho.
15. "Ty víš, že následnictví bylo na mně a celý Izrael očekával, že budu kralovat. To se ale změnilo a království z Hospodinovy vůle připadlo mému bratrovi.
16. Teď tedy mám k tobě jedinou prosbu, neodmítni mě." "Mluv," odpověděla.
17. "Požádej prosím krále Šalomouna - tebe přece neodmítne - ať mi dá za ženu Šunemitku Abišag."
18. "Dobrá," odpověděla Batšeba, "promluvím o tobě s králem."
19. Potom šla za králem Šalomounem, aby mu řekla o Adoniášovi. Král vstal a vykročil jí vstříc, poklonil se jí a posadil se na trůn. Také své matce dal král přistavit trůn a ona zasedla po jeho pravici.
20. "Chci tě požádat o jednu maličkost," řekla. "snad mě neodmítneš." "Žádej, matko, tebe neodmítnu," odpověděl král.
21. Tehdy řekla: "Mohl by tvůj bratr Adoniáš dostat za ženu Šunemitku Abišag?"
22. "Proč žádáš pro Adoniáše Šunemitku Abišag?" odpověděl jí král Šalomoun. "To už pro něj rovnou žádej království! Vždyť je to můj starší bratr a navíc má na své straně kněze Abiatara i Joába, syna Ceruji."
23. A král Šalomoun tehdy přísahal při Hospodinu: "Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, jestli Adoniáš za ta slova nezaplatí životem!
24. Jakože je živ Hospodin, který mě pevně usadil na trůnu mého otce Davida a který mi podle svého slova vybudoval dům - Adoniáš zemře ještě dnes!"
25. Král Šalomoun pak poslal Benajáše, syna Jojadova, a ten ho popravil.
26. Kněze Abiatara král vykázal do Anatotu. "Odejdi ke svým polím. Zasloužíš si smrt, ale dnes tě nenechám zemřít, protože jsi před mým otcem Davidem nosil Truhlu Panovníka Hospodina a snášel jsi všechna strádání mého otce."
27. Tak Šalomoun Abiatarovi odebral Hospodinovo kněžství, aby se naplnilo slovo, které Hospodin v Šílu promluvil o domu Elího.
28. Zpráva o tom se donesla i k Joábovi, který se také přiklonil k Adoniášovi (ačkoli k Abšalomovi se předtím nepřidal). Joáb proto utekl k Hospodinovu stánku a chytil se rohů oltáře.
29. Králi Šalomounovi bylo oznámeno, že Joáb utekl k Hospodinovu stánku a že je u oltáře. Šalomoun poslal Benajáše, syna Jojadova, se slovy: "Jdi ho zabít."
30. Benajáš přišel k Hospodinovu stánku a řekl Joábovi: "Král nařizuje: Vyjdi ven!" On ale odpověděl: "Ne. Raději umřu tady." Benajáš tedy vyřídil králi: "Joáb mi odpověděl tak a tak."
31. Král na to prohlásil: "Udělej, jak řekl - zabij ho. Pak ho pohřbíš a sejmeš tak ze mě i z domu mého otce krev, kterou Joáb bezdůvodně prolil.
32. Hospodin obrátí jeho krev na jeho hlavu, protože napadl dva muže spravedlivější a lepší, než je sám, a zavraždil je mečem. Můj otec David přece o vraždě izraelského vojevůdce Abnera, syna Nerova, ani o vraždě judského vojevůdce Amasy, syna Jeterova, nevěděl.
33. To krveprolití provždy padne na hlavu Joába a jeho potomků. Na Davida a jeho símě, na jeho dům i jeho trůn ať ale přijde Hospodinův pokoj až navěky."
34. Benajáš, syn Jojadův, tedy šel a popravil ho. Potom ho pohřbili u něj doma na venkově.
35. Král místo něj ustanovil vrchním velitelem Benajáše, syna Jojadova, a knězem namísto Abiatara ustanovil Sádoka.
36. Potom král poslal pro Šimeiho a řekl mu: "Postav si dům v Jeruzalémě a bydli v něm. Nebudeš ale odtud nikam odcházet.
37. Buď si jist, že v den, kdy bys přece jen odešel a překročil potok Kidron, jistě zemřeš. Tvá krev pak padne na tvou hlavu."
38. Šimei králi odpověděl: "Můj pán a král rozhodl dobře. Tvůj služebník udělá, jak jsi řekl." Šimei pak dlouho bydlel v Jeruzalémě.
39. Po třech letech utekli dva Šimeiho otroci ke gatskému králi Achišovi, synu Maaky. Šimei dostal zprávu: "Víš, že tví otroci jsou v Gatu?"
40. A tak vstal, osedlal osla a vydal se do Gatu k Achišovi hledat své otroky. Když odcházel z Gatu, vedl si otroky s sebou.
41. Když se Šalomoun dozvěděl, že Šimei odešel z Jeruzaléma do Gatu a zase se vrátil,
42. dal si ho zavolat a řekl mu: "Nezapřísahal jsem tě při Hospodinu? Nevaroval jsem tě: ‚Buď si jist, že v den, kdy odejdeš a někam se vydáš, jistě zemřeš'? Ještě jsi mi na to řekl: ‚Rozhodl jsi dobře. Poslechnu.'
43. Proč jsi tedy nedodržel Hospodinovu přísahu ani můj příkaz?"
44. Král tehdy Šimeimu řekl: "Sám v srdci dobře víš, jak zle jsi mému otci Davidovi ublížil. Hospodin tvé zlo obrátil na tvou hlavu!
45. Král Šalomoun ale bude požehnaný a trůn Davidův bude před Hospodinem pevný navěky."
46. Potom král přikázal Benajášovi, synu Jojadovu, a ten šel a popravil ho. A tak vzal Šalomoun královskou vládu pevně do rukou.
←  1Kings (2/22)  →