←  1Corinthians (4/16)  →
1. Považujte nás tedy za Kristovy služebníky a za správce Božích tajemství.
2. Od správce se žádá jen jedno - aby byl shledán věrným.
3. Co o mně soudíte vy anebo lidé vůbec, to pro mě znamená velmi málo; nezáleží mi dokonce ani na vlastním úsudku.
4. Mé svědomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán.
5. Nevynášejte tedy předčasné soudy. Až přijde Pán, osvětlí, co je skryté ve tmě, zjeví úmysly srdcí a tehdy každého ocení Bůh.
6. Bratři, použil jsem tu sebe a Apolla jako příklady, abyste se na nás mohli poučit, co znamená "nejít nad to, co je psáno". Ať se tedy nikdo kvůli jednomu z nás nepovyšuje nad druhého.
7. Kdo tě udělal tak důležitým? Máš snad něco, co jsi nedostal? A když jsi všechno dostal, jak to, že se chlubíš, jako bys to nedostal?
8. Už máte všechno, už jste zbohatli! Bez nás kralujete! Kéž byste ale kralovali tak, abychom mohli kralovat s vámi.
9. Připadá mi, že Bůh nám apoštolům určil poslední místo v řadě, abychom se jako odsouzenci k smrti stali podívanou světu - lidem i andělům.
10. Z nás jsou kvůli Kristu blázni, ale vy jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy však silní; vy máte slávu, my však ostudu.
11. Do této chvíle trpíme hladem a žízní, chodíme v hadrech, snášíme rány, nemáme domov.
12. Vlastníma rukama těžce pracujeme; když nám spílají, žehnáme; když nás pronásledují, my to snášíme;
13. když nás pomlouvají, povzbuzujeme. Dosud jsme bráni za špínu světa, za vůbec nejhorší spodinu.
14. Nepíšu to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás napomenul jako své milované děti.
15. I kdybyste v Kristu měli tisíce pěstounů, neznamená to, že máte mnoho otců. Byl jsem to já, kdo vás skrze evangelium zplodil v Kristu Ježíši,
16. a tak vás prosím, řiďte se mým příkladem.
17. Proto také za vámi posílám Timotea, svého milovaného a věrného syna v Pánu, který vám připomene mé způsoby v Kristu Ježíši, jak je učím v každé církvi, kam přijdu.
18. Někteří se začali povyšovat, jako bych k vám už neměl přijít.
19. Ale dá-li Pán, přijdu k vám už brzy, a poznám ne řeči těch povýšenců, ale jejich moc.
20. Boží království totiž není v řeči, ale v moci.
21. Co chcete? Abych k vám přišel s holí, anebo s duchem lásky a mírnosti?
←  1Corinthians (4/16)  →