←  1Chronicles (17/29)  →
1. Jednou, když už se zabydlel ve svém domě, řekl David proroku Nátanovi: "Podívej se, já bydlím v cedrovém paláci, a Truhla Hospodinovy smlouvy zůstává pod plachtami."
2. "Udělej vše, co máš na srdci," odpověděl mu Nátan. "Bůh je s tebou."
3. Té noci ale Nátan dostal Boží slovo:
4. "Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: ‚Tak praví Hospodin - Ty mi nepostavíš dům, kde bych bydlel.
5. Ode dne, kdy jsem vyvedl Izrael, až dodnes jsem přece nebydlel v domě, ale putoval jsem s Příbytkem z jednoho stanoviště na druhé.
6. Po celou tu dobu jsem se stěhoval, kamkoli šli všichni synové Izraele. Řekl jsem snad někdy některému izraelskému soudci, jemuž jsem přikázal pást můj lid: Proč jste mi nepostavili cedrový dům?'
7. Řekni mému služebníku Davidovi: ‚Tak praví Hospodin zástupů - Já jsem tě vzal z pastvin, od ovcí, abys vedl můj lid Izrael.
8. Byl jsem s tebou všude, kam ses vydal, a všechny tvé nepřátele jsem před tebou vyhladil. Proslavím tvé jméno jako jméno jednoho z největších mužů na zemi.
9. I svému lidu Izraeli zajistím místo a zasadím jej tak, aby bydlel doma a nikdo ho nerušil. Už ho nebudou utlačovat zlosynové jako dříve,
10. za dnů, kdy jsem nad svým izraelským lidem ustanovil soudce. Všechny tvé nepřátele pokořím. Oznamuji ti, že Hospodin postaví dům tobě.
11. Až se naplní tvé dny a odejdeš ke svým předkům, pozdvihnu tvého potomka, jednoho z tvých synů, a jeho království upevním.
12. To on mi postaví dům a já navěky upevním jeho trůn.
13. Já mu budu otcem a on mi bude synem. Svou laskavost od něj neodvrátím, jako jsem ji odvrátil od tvého předchůdce.
14. Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království navěky, jeho trůn se navěky nepohne.'"
15. Přesně těmito slovy, přesně podle tohoto vidění promluvil Nátan k Davidovi.
16. Král David pak přišel, posadil se před Hospodinem a řekl: "Kdo jsem já, Hospodine Bože, a co je můj dům, žes mě dovedl až sem?
17. A i to se ti zdálo málo, Bože, takže jsi domu svého služebníka přislíbil budoucnost! Pohlédl jsi na mě, Hospodine Bože, jako kdybych byl někdo vznešený.
18. Co k tomu David ještě může dodat, když jsi svého služebníka zahrnul takovou ctí? Ty přece znáš svého služebníka,
19. Hospodine! Pro dobro svého služebníka a podle svého srdce jsi projevil svou velkorysost, když jsi zjevil všechny tyto velkolepé věci.
20. Hospodine, nikdo není jako ty a není Boha kromě tebe, jak jsme vždy na vlastní uši slyšeli.
21. A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, který si Bůh přišel vykoupit jako svůj lid! Získal sis jméno velikými a ohromnými divy, když jsi vypudil národy před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta!
22. Svůj lid Izrael jsi navěky učinil svým lidem a ty, Hospodine, jsi jejich Bůh.
23. Nuže, Hospodine, kéž se navěky potvrdí slovo, které jsi dal svému služebníkovi a jeho domu. Učiň, jak jsi řekl;
24. kéž se to potvrdí a tvé jméno se navěky proslaví! Kéž se říká: ‚Hospodin zástupů, Bůh Izraele, je Izraeli Bohem.' Kéž je dům Davida, tvého služebníka, před tebou upevněn!
25. Bože můj, ty jsi svému služebníku prozradil, že mu zbuduješ dům. To proto tvůj služebník nalezl odvahu modlit se před tebou.
26. Ano, Hospodine, ty sám jsi Bůh a ty jsi svému služebníku zaslíbil toto dobrodiní.
27. Zalíbilo se ti požehnat domu svého služebníka, aby před tebou trval navěky. Díky tvému požehnání, Hospodine, bude navěky požehnán!"
←  1Chronicles (17/29)  →