| ← Zephaniah (2/3) → |
| 1. | Sesbírejte se, jen se seberte, vy nestydatý národe, |
| 2. | dříve než přijde rozsudek a dnešek jak plevy odvane; dříve než na vás dopadne žár Hospodinova hněvu; dříve než na vás dopadne den Hospodinova hněvu! |
| 3. | Hledejte Hospodina, všichni pokorní země, kteří se jeho právem řídíte. Spravedlnost hledejte, hledejte pokoru - snad se skryjete v den Hospodinova hněvu. |
| 4. | Gaza opuštěna bude, Aškelon zpustne, Ašdod bude vyhnán v poledne, Ekron vykořeněn. |
| 5. | Běda, obyvatelé Přímoří, národe Kréťanů; slovo Hospodinovo na vás míří, Kanaáne, země Filištínů: "Do posledního vás zahladím!" |
| 6. | Přímoří se stane pastvinou s chýšemi pastýřů a ovčí ohradou. |
| 7. | Připadne pozůstalým z Judova domu, kteří tam najdou pastvu. Večer pak ulehnou v domech Aškelonu - Hospodin změní jejich osud! |
| 8. | "Slyšel jsem Moábovy nadávky i urážky synů Amonových, kterými častují můj lid a roztahují se na jeho území. |
| 9. | Proto, jakože jsem živ, praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, Moáb dopadne jako Sodoma, Amonovi synové jako Gomora: hájemství kopřiv a solných jam, věčná pustina! Pozůstatek mého lidu je vyrabuje, zbytek mého národa se zmocní jejich země." |
| 10. | To vše kvůli jejich pýše, kvůli urážkám a povyšování se nad lid Hospodina zástupů. |
| 11. | Hospodin pro ně bude strašlivý, až vysílí všechny bohy na zemi; pak se mu pokloní i vzdálené národy, každý ze svého území. |
| 12. | "I vás, Habešané, probodne můj meč!" |
| 13. | Napřáhne ruku i na sever: zničí Asýrii, zpustoší Ninive, že bude podobné poušti vyprahlé. |
| 14. | Stáda pak budou léhat v něm, všemožná zvěř v celých zástupech. Pelikán a výr budou hnízdit na sloupech, z oken se ozve jejich zpěv. Na prahu jen hromady sutin, cedrové trámy strženy. |
| 15. | To je to město hýření - hovělo si v bezpečí a namlouvalo si: "Já, jen já, a nikdo víc!" Jak je zpustošeno, jen zvěř tu peleší! Každý kolemjdoucí nad ním zasyčí a pěstí zahrozí. |
| ← Zephaniah (2/3) → |