Ruth (1/4) → |
1. | Za dnů, kdy rozhodovali soudcové, nastal v zemi hlad. Jeden muž z judského Betléma proto odešel, aby se svou manželkou a dvěma syny nějaký čas bydlel v moábském kraji. |
2. | Ten muž se jmenoval Elimelech, jeho žena Noemi a jeho dva synové Machlon a Kiljon; byli to Efraimci z judského Betléma. Přišli do moábského kraje a bydleli tam. |
3. | Elimelech, Noemin muž, pak zemřel a ona zůstala sama se dvěma syny. |
4. | Ti si vzali moábské ženy; jedna se jmenovala Orpa a druhá Rút. Když tam bydleli asi deset let, |
5. | zemřeli také Machlon a Kiljon. A tak ta žena zůstala sama, bez svých dvou synů a bez muže. |
6. | Když se pak v moábském kraji dozvěděla, že Hospodin navštívil svůj lid a dal mu chléb, připravila se s oběma svými snachami k návratu. |
7. | Noemi se svými snachami odešla z místa, kde žila, aby se vydala na cestu zpět do judské země. |
8. | "Jděte," řekla tehdy oběma svým snachám, "vraťte se domů ke svým matkám. Kéž je k vám Hospodin laskav, jako jste vy byly laskavé k našim mrtvým i ke mně. |
9. | Kéž vám oběma Hospodin dá nový domov a manžela." Políbila je na rozloučenou, ale ony se hlasitě rozplakaly. |
10. | "Raději půjdeme s tebou k tvému lidu," říkaly. |
11. | "Vraťte se, mé dcery," opakovala Noemi. "Proč byste chodily se mnou? Copak ještě mohu porodit syny, aby se stali vašimi manžely? |
12. | Vraťte se, mé dcery, odejděte. Jsem už stará na vdávání. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, i kdybych se ještě tuto noc vdala a porodila syny, |
13. | copak byste čekaly, až vyrostou? Copak byste se kvůli tomu zdráhaly vdát? Ne, mé dcery, můj úděl je pro vás příliš trpký. Hospodinova ruka se obrátila proti mně!" |
14. | Tehdy se rozplakaly ještě více. Orpa nakonec svou tchyni políbila a odešla, ale Rút se jí stále držela. |
15. | "Pohleď, řekla jí Noemi, "tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se s ní." |
16. | Rút jí ale odpověděla: "Nenuť mě, abych tě opustila a odvrátila se od tebe. Kam půjdeš, půjdu, kde zůstaneš, tam budu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. |
17. | Kde zemřeš, tam zemřu a klesnu do hrobu. Toto ať mi učiní a přidá Hospodin: jen smrt mě s tebou rozdělí!" |
18. | Když Noemi viděla, že se Rút pevně rozhodla jít s ní, přestala ji přemlouvat. |
19. | A tak šly obě spolu, až došly k Betlému. Když dorazily do Betléma, nastal kvůli nim po celém městě rozruch. "To je přece Noemi!" říkaly ženy. |
20. | Ona však odpověděla: "Neříkejte mi Noemi, Rozkoš má, ale spíš Mara, Zatrpklá - tak trpký úděl mi Všemohoucí dal! |
21. | S plnou náručí jsem odcházela, Hospodin s prázdnou vrátil mě. Proč říkáte mi Noemi? Hospodin stojí proti mně, Všemohoucí mě sužuje!" |
22. | Tak se tedy Noemi vrátila a s ní z moábského kraje přišla Moábka Rút, její snacha. Když dorazily do Betléma, začínala právě sklizeň ječmene. |
Ruth (1/4) → |