← Romans (9/16) → |
1. | Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí v Duchu svatém potvrzuje, |
2. | že v srdci nosím hluboký zármutek a neustálou bolest. |
3. | Přál bych si sám být zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých tělesných příbuzných, |
4. | Izraelitů! Jim totiž patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, bohoslužba i zaslíbení, |
5. | jejich jsou otcové a z nich tělesně pochází Kristus, který je nade vším, Bůh požehnaný navěky! Amen. |
6. | Ale ne že by Boží slovo selhalo. Ne všichni z Izraele jsou totiž opravdu Izrael. |
7. | Ne všichni jsou jeho dětmi jen proto, že jsou símě Abrahamovo. Říká přece: "Tvé símě bude povoláno v Izákovi." |
8. | To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení. |
9. | Šlo totiž právě o slovo zaslíbení: "V tento čas přijdu a Sára bude mít syna." |
10. | A to není vše. Z téhož muže, našeho otce Izáka, počala Rebeka dva syny. |
11. | Ještě se nenarodili a neudělali nic dobrého ani zlého - aby se však Boží rozhodnutí opíralo o vyvolení |
12. | (nešlo totiž o skutky, ale o Toho, který povolává), bylo jí řečeno: "Starší bude sloužit mladšímu." |
13. | Jak je psáno: "Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však zavrhl." |
14. | Co na to řekneme? Není Bůh nespravedlivý? V žádném případě! |
15. | Už Mojžíšovi přece řekl: "Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji." |
16. | Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává. |
17. | Faraonovi přece Písmo říká: "Proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi." |
18. | Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje. |
19. | Možná mi řekneš: "Co mu tedy ještě vadí? Copak se někdo vzepřel jeho vůli?" |
20. | Ale člověče, kdo vůbec jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takhle?" |
21. | Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí. |
22. | A co když Bůh, ačkoli chtěl projevit svůj hněv a ukázat svou moc, snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, určené ke zničení? |
23. | Co když chtěl ukázat bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě, |
24. | totiž na nás, které povolal nejen z Židů, ale i z pohanů? |
25. | Jak stojí u Ozeáše: "Ne svůj lid nazvu lidem svým, nemilovanou budu milovat." |
26. | "Na místě, kde slýchali: ‚Nejste můj lid,' syny živého Boha se budou jmenovat." |
27. | Izaiáš pak volá ohledně Izraele: "I kdyby synů Izraele bylo jak písku v moři, jen hrstka z nich se zachrání. |
28. | Hospodin učiní rázný konec, vykoná svůj soud nad zemí." |
29. | A ještě předtím Izaiáš řekl: "Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě naživu, už bychom byli jako Sodoma, dopadli bychom jako Gomora!" |
30. | Co na to řekneme? Že pohané, kteří o spravedlnost neusilovali, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti z víry. |
31. | Izrael usiloval plnit Zákon, jenž měl vést ke spravedlnosti, ale tohoto cíle nikdy nedosáhl. |
32. | Proč? Protože ji nehledali na základě víry, ale na základě skutků. Narazili na kámen úrazu, |
33. | jak je psáno: "Hle, pokládám na Sionu kámen úrazu a skálu pohoršení; kdokoli však v něj věří, se jistě nezklame." |
← Romans (9/16) → |