← Romans (8/16) → |
1. | A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. |
2. | Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. |
3. | Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích, |
4. | aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha. |
5. | Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha. |
6. | Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji. |
7. | Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť není a ani nemůže být poddáno Božímu zákonu. |
8. | Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou. |
9. | Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho. |
10. | Je-li Kristus ve vás, pak je sice tělo kvůli hříchu mrtvé, ale duch žije díky spravedlnosti. |
11. | Přebývá-li ve vás Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla svým Duchem, který ve vás přebývá. |
12. | Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla. |
13. | Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít. |
14. | Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny. |
15. | Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče! |
16. | Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. |
17. | A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě. |
18. | Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit. |
19. | Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů. |
20. | Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději, |
21. | že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí. |
22. | Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu. |
23. | A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla. |
24. | Byli jsme totiž spaseni nadějí. Naděje, kterou je vidět, ovšem není žádná naděje. Když někdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? |
25. | Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme. |
26. | Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás. |
27. | Ten, který zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté. |
28. | Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému - totiž těm, které povolal podle svého záměru. |
29. | Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby přijali podobu jeho Syna, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci. |
30. | A které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. |
31. | Co na to řekneme? Když je Bůh s námi, kdo proti nám!? |
32. | Neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny; jak by nám s ním tedy nedaroval i všechno ostatní? |
33. | Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh ospravedlňuje! |
34. | Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás! |
35. | Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? |
36. | Jak je psáno: "Pro tebe nás zabíjejí v kteroukoli chvíli, za ovce na porážku mají nás." |
37. | V tom všem ale skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje! |
38. | Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, |
39. | výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu! |
← Romans (8/16) → |