← Romans (4/16) → |
1. | Co na to řekneme? Co získal náš tělesný praotec Abraham? |
2. | Kdyby byl Abraham uznán za spravedlivého na základě skutků, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem! |
3. | Co však říká Písmo? "Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost." |
4. | Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti. |
5. | Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra. |
6. | Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků: |
7. | "Blaze těm, jimž byly odpuštěny viny a jejichž hříchy byly přikryty. |
8. | Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá jeho hřích!" |
9. | Platí toto blahoslavení jen pro obřezané, nebo i pro neobřezané? Říkáme, že Abrahamovi byla jeho víra "počítána za spravedlnost". |
10. | Nuže, kdy mu byla počítána? Poté, co byl obřezán, anebo předtím? Nebylo to po obřízce, ale před ní! |
11. | Znamení obřízky pak přijal jako pečeť spravedlnosti, kterou měl díky víře už před obřezáním. Je tedy otcem všech neobřezaných věřících, kterým je spravedlnost přičtena, |
12. | a otcem těch obřezaných, kteří nemají jen obřízku, ale také kráčí ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou. |
13. | Když se Abrahamovi a jeho semeni dostalo zaslíbení, že mu bude patřit svět, nebylo to na základě Zákona, ale na základě spravedlnosti z víry. |
14. | Kdyby jeho dědici měli být lidé Zákona, byla by ta víra zmařena a zaslíbení zrušeno. |
15. | Zákon přináší hněv; vždyť kde není Zákon, není přestupek. |
16. | Zaslíbení tedy vychází z víry, aby se řídilo milostí, aby bylo zaručeno všemu semeni - nejen přívržencům Zákona, ale také následovníkům Abrahamovy víry. Ten je otcem nás všech |
17. | (jak je psáno: "Učinil jsem tě otcem mnohých národů") před Bohem, kterému uvěřil, který oživuje mrtvé a volá věci, které nejsou, aby byly. |
18. | V naději proti vší naději Abraham uvěřil, že bude otcem mnohých národů; bylo mu totiž řečeno: "Tak početné bude tvé símě." |
19. | I když mu bylo skoro sto let, neochaboval ve víře při pohledu na své už nemohoucí tělo a na neplodnost Sářina lůna. |
20. | Nepochyboval nevěřícně o Božím zaslíbení, ale posílil se ve víře, a tak vzdal slávu Bohu. |
21. | Byl totiž přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit, |
22. | a právě to "mu bylo počítáno za spravedlnost." |
23. | Že mu to "bylo počítáno" však není napsáno jen kvůli němu, |
24. | ale také kvůli nám, jimž má být počítáno, že věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše. |
25. | On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění. |
← Romans (4/16) → |