← Romans (14/16) → |
1. | Přijímejte ty, kdo jsou choulostiví ve víře, a to bez hádek o názorech. |
2. | Někdo věří, že smí jíst všechno, ale choulostivý jí jen zeleninu. |
3. | Kdo jí všechno, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí - vždyť Bůh jej přijal! |
4. | Kdo vůbec jsi, že soudíš cizího služebníka? Před svým vlastním pánem obstojí, či selže. A on obstojí - Pán jej dokáže podepřít! |
5. | Někdo si cení jednoho dne nad jiné, pro někoho je den jako den. Každý ať je přesvědčen o vlastním názoru. |
6. | Kdo drží svátek, drží ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu. |
7. | Nikdo z nás totiž nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. |
8. | Žijeme-li, žijeme Pánu; umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu. |
9. | Vždyť proto Kristus zemřel a znovu ožil - aby byl Pánem živých i mrtvých. |
10. | Proč tedy soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni přece staneme na soudu před Božím trůnem. |
11. | Jak je psáno: "Jakože jsem živ, praví Hospodin, každé koleno přede mnou poklekne a každý jazyk se vyzná Bohu." |
12. | Každý z nás tedy složí Bohu účet sám za sebe. |
13. | Přestaňme proto soudit jedni druhé. Raději posuďte, jak bratra ničím neurazit a nepohoršit. |
14. | Vím a v Pánu Ježíši mám naprostou jistotu, že nic není nečisté samo o sobě; pokud to však někdo má za nečisté, je to pro něj nečisté. |
15. | Trápí-li se tvůj bratr kvůli tomu, co jíš, pak už se neřídíš láskou. Přestaň svým jídlem hubit člověka, za kterého zemřel Kristus! |
16. | Ať se o tom, co je pro vás dobré, nemluví zle. |
17. | V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém. |
18. | Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a uznávaný lidmi. |
19. | Usilujme tedy o to, co vede k pokoji a vzájemnému budování. |
20. | Nenič Boží dílo kvůli jídlu! Jistě, "všechno je čisté," ale je špatné pohoršovat člověka jídlem. |
21. | Je lepší nejíst maso, nepít víno a vyvarovat se všeho, co tvého bratra uráží. |
22. | Víru, kterou máš, si tedy nech před Bohem pro sebe. Blaze tomu, kdo se sám neodsuzuje za to, co schvaluje. |
23. | Kdo má ale při jídle pochybnosti, je odsouzen, protože se nechová podle své víry. A cokoli není z víry, je hřích. |
← Romans (14/16) → |