| ← Psalms (94/150) → |
| 1. | Bože pomsty, Hospodine, Bože pomsty, zaskvěj se. |
| 2. | Soudce vší země, povstaň již, dej pyšným, co si zaslouží! |
| 3. | Jak dlouho, Hospodine, ničemní, jak dlouho ničemní budou vítězit? |
| 4. | Chrlí jen pýchu, kdykoli promluví, všichni ti zločinci se honosí. |
| 5. | Tvůj lid, Hospodine, deptají, utlačují tvé dědictví. |
| 6. | Mordují vdovy a příchozí, vraždí sirotky! |
| 7. | Říkají: "Hospodin to přece nevidí, Bůh Jákobův se to nedozví!" |
| 8. | Pochopte to, vy tupci největší, kdy rozum dostanete, hlupáci? |
| 9. | Ten, který stvořil ucho - copak neslyší? Ten, kdo zformoval oko - copak nevidí? |
| 10. | Ten, který trestá národy - copak nesoudí? Učiteli lidstva snad chybí vědění? |
| 11. | Hospodin zná lidské úmysly - neznamenají vůbec nic! |
| 12. | Blaze člověku, jehož, Hospodine, káráš, člověku, jehož učíš ze svého Zákona. |
| 13. | Dáváš mu odpočinout od zlých dnů, než bude vykopána jáma ničemům. |
| 14. | Hospodin přece nenechá svůj lid, nikdy neopustí své dědictví! |
| 15. | Ke spravedlivým se právo navrátí, všichni poctiví dojdou odplaty. |
| 16. | Kdo se mě zastane proti bídákům? Kdo se mnou postaví se proti zlosynům? |
| 17. | Kdyby mi býval nepomohl Hospodin, zakrátko bydlel bych v říši mlčení! |
| 18. | Už jsem si řekl: "Má noha poklesá," tvá láska, Hospodine, mě ale držela! |
| 19. | Když nitro měl jsem plné úzkostí, tvé utěšení mi bylo rozkoší! |
| 20. | Spojí se s tebou vládci zločinní? Ti, kteří proti právu plodí trápení? |
| 21. | Takoví spravedlivého berou útokem, na smrt odsuzují nevinné! |
| 22. | Hospodin je však mou pevností, můj Bůh je skalou, v níž se ukryji. |
| 23. | On jejich zvrácenost na ně obrátí, jejich vlastní špatností je vyhladí, Hospodin, náš Bůh, je vyhladí! |
| ← Psalms (94/150) → |