| ← Psalms (77/150) → |
| 1. | Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Asafův. |
| 2. | Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem, hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel. |
| 3. | Pána jsem hledal v den svého soužení, bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích, má duše se nenechala utěšit. |
| 4. | Na Boha vzpomínám, trápím se, při svém přemítání ztrácím dech! séla |
| 5. | Oči zamhouřit nedals mi, rozrušen jsem, nemohu promluvit. |
| 6. | Připomínám si dávné dny, časy, jež dávno minuly. |
| 7. | Na své písně vzpomínám po nocích, v srdci přemítám a v duchu zpytuji: |
| 8. | Copak už nadobro zavrhl Hospodin? Nebude přívětivý nikdy víc? |
| 9. | Skončila jeho láska navždycky? Selhalo zaslíbení navěky? |
| 10. | Copak Bůh zapomněl být laskavý? Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla |
| 11. | To je můj konec, říkám si, kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší! |
| 12. | Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil - ano, připomenu tvé dávné zázraky! |
| 13. | O všem, co vykonals, přemýšlím, přemítám o tom, cos učinil. |
| 14. | Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti, kdo z bohů je veliký jako ty? |
| 15. | Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky, svou sílu zjevil jsi mezi národy! |
| 16. | Svou paží vykoupil jsi svůj lid - Jákobovy a Josefovy potomky. séla |
| 17. | Vody tě, Bože, viděly, vody tě viděly a hned se zachvěly, otřásly se i mořské hlubiny! |
| 18. | Vody se proudem z mraků valily, nebesa zněla hřímáním, tvé střely všemi směry letěly! |
| 19. | Tvým hromobitím zněla vichřice, blesky ozářily celý svět, země se třásla, chvěla se! |
| 20. | Tvá cesta, Bože, vedla přes moře, tvá stezka přes vody mohutné. I když tvé šlépěje nešlo rozeznat, <V 77:21> vedl jsi lid svůj, ovce své, rukou Mojžíše a Árona. |
| ← Psalms (77/150) → |