| ← Psalms (74/150) → |
| 1. | Poučný žalm Asafův. Proč jsi na nás, Bože, tolik zanevřel? Budeš se na své ovce hněvat bez konce? |
| 2. | Vzpomeň si na svůj lid, jenž kdysi získal jsi, na kmen, jenž vykoupils jako své dědictví, na horu Sion, kde bydlel jsi! |
| 3. | Zaveď své kroky k troskám bez konce - všechno ve svatyni zničil nepřítel! |
| 4. | Ve tvém stánku zněl nepřátelský řev, na znamení tam nechali své korouhve. |
| 5. | Jako dřevorubci se chovali, sekerami kolem sebe jak v lese máchali. |
| 6. | V jediné chvíli všechny rytiny rozbili sekerami a krumpáči. |
| 7. | Do základů vypálili tvoji svatyni, příbytek tvého jména zprznili. |
| 8. | V srdci si řekli: "Zničme je úplně!" Všechny Boží stánky vypálili ze země. |
| 9. | Znamení nevídáme, proroky nemáme, nikdo z nás neví, jak dlouho to zůstane. |
| 10. | Jak dlouho se, Bože, smí rouhat protivník? Bude se tvému jménu vysmívat navěky? |
| 11. | Proč svoji ruku ještě zdržuješ? Copak svou pravici z klína nezvedneš? |
| 12. | Ty přece, Bože, jsi dávno mým králem, ty jsi původcem spásy na zemi! |
| 13. | Ty jsi svou silou rozdělil moře, vodním obludám jsi hlavy roztříštil. |
| 14. | Ty jsi rozdrtil hlavy leviatana, nakrmil jsi jím smečku na poušti. |
| 15. | Ty jsi dal průchod pramenným vodám, mohutné řeky ty jsi vysušil. |
| 16. | Tobě patří den - i noc je tvá, měsíc i slunce ty jsi umístil. |
| 17. | Ty jsi vymezil všechny zemské hranice, léto i zimu sám jsi vytvořil. |
| 18. | Vzpomeň si, Hospodine, na rouhání nepřátel, na to, jak národ bláznů tvé jméno urážel! |
| 19. | Nedávej šelmám duši své hrdličky, nikdy nezapomeň na život chudých svých! |
| 20. | Na svoji smlouvu se ohlédni, země je plná tmy, stala se doupětem násilí! |
| 21. | Ať už utlačení nejsou zahanbeni, ať chválí tvé jméno nuzní a ubozí! |
| 22. | Povstaň už, Bože, a veď svou při, vzpomeň, jak se ti blázni denně rouhají! |
| 23. | Nezapomínej na řev svých nepřátel, křik tvých protivníků stále vzmáhá se! |
| ← Psalms (74/150) → |