| ← Psalms (44/150) → |
| 1. | Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových. |
| 2. | Na vlastní uši jsme, Bože, slyšeli, co nám vyprávěli naši otcové - o tom, cos konal v jejich dnech, v těch starodávných dnech. |
| 3. | Svou vlastní rukou jsi vyhnal pohany, a je jsi usadil; rozdrtils národy, a je jsi rozplodil. |
| 4. | Svým vlastním mečem tu zemi neovládli, ve vlastní paži neměli vítězství; tvá pravice to byla, paže tvá, tvář tvá jim zářila - měls je rád! |
| 5. | Jenom ty, Bože, jsi můj Král, ty nech vítězit Jákoba! |
| 6. | S tebou jsme nepřátele drtili, tvým jménem po útočnících šlapali. |
| 7. | Ve vlastní luk jsem nevěřil, nebyl to můj meč, kdo dal mi vítězství! |
| 8. | Tys nám dal nad nepřáteli vítězit, naše protivníky jsi vždy zahanbil. |
| 9. | Chlubili jsme se Bohem každý den, stále jsme slavili jméno tvé! séla |
| 10. | Teď jsi nás ale zahnal a zahanbil, nevytáhl jsi s vojsky našimi. |
| 11. | Zahnals nás na útěk před našimi nepřáteli, naši protivníci nás obrali! |
| 12. | Jak ovce na jatka jsi nás nechal jít, rozehnal jsi nás mezi pohany. |
| 13. | Za pakatel jsi svůj lid prodal, o jejich cenu jsi nesmlouval! |
| 14. | U našich sousedů vydals nás potupě, všem okolo jsme k smíchu a zábavě. |
| 15. | Udělal jsi z nás pořekadlo mezi národy, aby nad námi lidé třásli hlavami. |
| 16. | Denně je přede mnou moje ostuda, moji tvář hanba pokrývá, |
| 17. | když slyším urážky a nadávky, když se mi nepřátelé mstí! |
| 18. | Když se nám to všechno dělo, nezapomněli jsme na tebe, nezradili jsme smlouvu tvou. |
| 19. | Naše srdce se jinam neodvrátilo, z tvé stezky nesešel náš krok. |
| 20. | Ty jsi nás ale drtil v kraji šakalů, halil jsi nás šerou temnotou! |
| 21. | Jak bychom na jméno svého Boha zapomněli, jak bychom k cizímu bohu ruce zvedali? |
| 22. | Cožpak by na to znalec tajemství srdce, cožpak by na to Bůh nepřišel? |
| 23. | Pro tebe jsme zabíjeni v kteroukoli chvíli, mají nás za ovce k zabití! |
| 24. | Probuď se, Pane, proč ještě spíš? Procitni, nezaháněj nás navěky! |
| 25. | Proč ukrýváš svoji tvář, nedbáš na naši bídu, na útlak náš? |
| 26. | Do prachu naše duše klesají, naše těla leží na zemi. <V 44:27> Povstaň a pomoz nám - ať nás vykoupí láska tvá! |
| ← Psalms (44/150) → |