| ← Psalms (38/150) → |
| 1. | Památeční žalm Davidův. |
| 2. | Netrestej mě, Hospodine, ve své prchlivosti, ve svém rozzuření mě nekárej! |
| 3. | Vždyť už jsem probodán tvými šípy, tvá ruka drtí mě! |
| 4. | Tvůj hněv na mně nenechal zdravé místo, můj hřích připravil mé kosti o pokoj. |
| 5. | Má provinění mi nad hlavu rostou, těžší, než unesu, je jejich břemeno! |
| 6. | Mé vlastní bláznovství mi rány zasadilo, rány, jež páchnou a mokvají. |
| 7. | Shrbený jsem, plížím se tak nízko, celý den v zármutku se potácím. |
| 8. | Mé slabiny jsou v jednom ohni, jediné zdravé místo mi v těle nezbylo. |
| 9. | Bezmocný jsem a tolik zdrcen, úzkostí sténám, křičím ze srdce! |
| 10. | Ty, Pane, víš o každé mé touze, můj nářek před tebou není utajen. |
| 11. | Srdce mi buší, síla se ztrácí i moje oči už světlo opouští. |
| 12. | Přátelé a drazí se mých ran štítí, moji příbuzní se drží vpovzdálí. |
| 13. | Ti, jimž jde o můj život, mi kladou léčky, ti, kdo mi chtějí ublížit, mluví o zkáze, své lsti vymýšlejí každý den. |
| 14. | Já ale jak hluchý neslyším, jak němý nechci ústa otevřít. |
| 15. | Jsem jako člověk, který neslyší, z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy. |
| 16. | V tebe, Hospodine, skládám naději - Pane Bože můj, ty jistě odpovíš! |
| 17. | Ať nade mnou nejásají, říkám si, jen ať se nepyšní nad mým selháním! |
| 18. | Vždyť už jsem přece na pokraji pádu a stále trpím bolestí, |
| 19. | vyznávám svoje provinění, trápím se pro svůj hřích! |
| 20. | Mých bezdůvodných soků je stále více, množí se počet mých zrádných nepřátel. |
| 21. | Zlobou mi odplácejí za mé dobrodiní, obviňují mě, když dobra držím se! |
| 22. | Neopouštěj mě, Hospodine, nevzdaluj se mi, Bože můj! <V 38:23> Pospěš mi na pomoc, Pane - má záchrano! |
| ← Psalms (38/150) → |