| ← Psalms (35/150) → |
| 1. | Žalm Davidův. Suď, Hospodine, ty, kdo mě soudí; bojuj proti těm, kdo se mnou bojují. |
| 2. | Vezmi svou pavézu a svůj štít, na pomoc povstaň mi! |
| 3. | Vytáhni oštěp a kopí proti těm, kdo táhnou proti mně. Řekni mi: "Já jsem tvůj zachránce!" |
| 4. | Ať jsou zahanbeni, ať se stydí ti, kdo mě chtějí o život připravit! Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit! |
| 5. | Ať jsou jak větrem hnané plevy, Hospodinův anděl ať je dohoní! |
| 6. | Jejich cesta ať je temná a kluzká, Hospodinův anděl ať stíhá je. |
| 7. | Bez důvodu na mě svoji síť nastražili, bez důvodu pro mě jámu kopali. |
| 8. | Neštěstí ať na ně přijde znenadání, síť, kterou políčili, ať je uloví, jen ať se zřítí do svého neštěstí! |
| 9. | Má duše však bude v Hospodinu jásat, radovat se bude z jeho záchrany. |
| 10. | Všechny mé kosti tehdy řeknou: "Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?" Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího, chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá! |
| 11. | Zákeřní svědkové povstávají, nevím o ničem, z čeho viní mě. |
| 12. | Za dobrotu mi zlobou odplácejí, jsem opuštěný jako sirotek! |
| 13. | Já přece, když oni churavěli, pytlovinou jsem se odíval, vlastní duši jsem postem trápil - modlitba se mi však vrací do klína! |
| 14. | Chodil jsem ve smutku jak nad přítelem či bratrem; jako bych oplakával matku obtížen zármutkem. |
| 15. | Když jsem však upadl, radostně se sběhli, seběhli se na mě, aby mě napadli. Ti, jež jsem ani neznal, rvali mě na kusy, přestat nechtěli. |
| 16. | Hroznými nadávkami se mi vysmívali, samou zlostí na mě zuby skřípěli! |
| 17. | Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat? Ochraň mou duši před jejich ranami, můj holý život před těmi lvy! |
| 18. | Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit, před početným lidem tě oslavím. |
| 19. | Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci, ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti, ať oči nemhouří! |
| 20. | Nechtějí totiž mluvit o pokoji, proti mírumilovným vymýšlejí lsti. |
| 21. | Ústa si na mě otvírají, volají: "Hohó! Co jsme to viděli!" |
| 22. | Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet, nevzdaluj se mi, Pane můj! |
| 23. | Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě, povstaň, Pane můj, na soudu! |
| 24. | Ve své spravedlnosti právo mi zjednej, Hospodine, Bože můj, ať nejásají nade mnou! |
| 25. | Ať si nemyslí: "Hohó! To jsme chtěli!" Ať neříkají: "Už jsme ho dostali!" |
| 26. | Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni, kdo se radují z mého neštěstí! Studem a hanbou ať jsou oblečeni ti, kdo se proti mně zvedají! |
| 27. | Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí, ať prozpěvují zvesela, ať navždy říkají: "Veliký je Hospodin, jenž svému služebníku pokoj dopřává!" |
| 28. | Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti, ať zpívá tvé chvály po všechny dny! |
| ← Psalms (35/150) → |