| ← Psalms (22/150) → |
| 1. | Pro předního zpěváka, na nápěv písně "Jitřní laň". Žalm Davidův. |
| 2. | Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Proč jsi tak daleko od mé záchrany, daleko od slov mého sténání? |
| 3. | Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš, ani za nocí nemohu najít klid. |
| 4. | Ty sám jsi svatý, trůníš uprostřed izraelských chval. |
| 5. | Naši otcové v tebe doufali, doufali a tys je vysvobozoval. |
| 6. | K tobě volali a bývali zachráněni, doufali v tebe a nebyli zklamáni. |
| 7. | Já však jsem červ, ani ne člověk, ostuda lidstva, hanba národa. |
| 8. | Každý se posmívá při pohledu na mě, pošklebuje se, hlavou potřásá: |
| 9. | "Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže, jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!" |
| 10. | To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky, u jejích prsů dals mi bezpečí. |
| 11. | Na tebe odkázán jsem od svého narození, od matčina lůna můj Bůh jsi ty! |
| 12. | Nevzdaluj se mi - úzkost se blíží, chybí mi pomocník! |
| 13. | Mohutní býci mě obkličují, obstupují mě tuři bášanští. |
| 14. | Své tlamy na mě otvírají jak draví řvoucí lvi! |
| 15. | Jak voda se roztékám, všechny kosti mám vymknuté. Mé srdce se vosku podobá, rozpustilo se v nitru mém. |
| 16. | Patro mám suché jako střep, jazyk mi přilnul k čelistem, do prachu smrti srazils mě! |
| 17. | Smečka psů se na mě sbíhá, obstupují mě zlosyni. Ruce i nohy mi probodli, |
| 18. | všechny mé kosti se dají spočítat! Dívají se na mě, zírají, |
| 19. | o moje šaty dělí se, o moje roucho losují. |
| 20. | Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi, ty, sílo má, mi pospěš na pomoc! |
| 21. | Vysvoboď od meče duši mou, z moci psů tu mou jedinou! |
| 22. | Zachraň mě prosím před tlamou lva, vyslyš mě před rohy buvola! |
| 23. | Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno, uprostřed shromáždění tě budu velebit: |
| 24. | Ctitelé Hospodina, chvalte jej, všechno símě Jákobovo, slavte jej, všechno símě Izraele, ctěte jej! |
| 25. | Jistěže nepohrdá trápením ubožáka, s odporem neskrývá před ním tvář - když k němu volá, on vyslýchá! |
| 26. | Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím, své sliby splním před jeho ctiteli. |
| 27. | Jíst budou ponížení a budou nasyceni, chválit Hospodina budou, kdo jej hledají: Ať vaše srdce žije navěky! |
| 28. | Všechny zemské končiny se rozpomenou a k Hospodinu se navrátí; před tvojí tváří se klanět budou všechny rodiny a národy. |
| 29. | Vždyť Hospodinovo je království, on vládne nad národy! |
| 30. | Všichni bohatí světa se před ním skloní, všichni do prachu klesající pokleknou - ti, kdo se při životě udržet nemohou! |
| 31. | Jejich potomci mu budou sloužit, o Pánu budou vyprávět navěky. <V 22:32> Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil! |
| ← Psalms (22/150) → |