| ← Psalms (2/150) → |
| 1. | Proč vzbouřily se národy a lidé vymýšlejí marnosti? |
| 2. | Králové světa povstali, vládcové strojí spiknutí proti Hospodinu a jeho Pomazanému: |
| 3. | "Pojďme rozlámat jejich okovy, shoďme ze sebe jejich provazy!" |
| 4. | Směje se Ten, jenž trůní v nebesích, vysmívá se jim Hospodin. |
| 5. | Jednou k nim ale v hněvu promluví, ve svém rozlícení je vyděsí: |
| 6. | "Já sám jsem ustanovil svého krále na Sionu - své svaté hoře!" |
| 7. | Povím, co prohlásil Hospodin. Řekl mi: "Jsi můj syn, já jsem ode dneška Otcem tvým! |
| 8. | Požádej mě a já učiním národy země tvým dědictvím, nejzazší končiny tvým vlastnictvím. |
| 9. | Železnou holí je rozdrtíš, roztříštíš je jak hliněné nádoby." |
| 10. | Proto, králové, buďte rozumní, soudcové země, nechte se poučit. |
| 11. | Služte Hospodinu s posvátnou bázní a veselte se s třesením. |
| 12. | Líbejte "syna"! Kdyby se rozlítil, na cestě byste zhynuli - jeho hněv může vzplanout ve chvíli! Blaze všem, kdo v něho doufají. |
| ← Psalms (2/150) → |