| ← Psalms (144/150) → |
| 1. | Žalm Davidův. Požehnán buď Hospodin, skála má! On učí mé ruce bojovat, mé prsty chystá na zápas. |
| 2. | On je má láska, můj pevný hrad, mé útočiště, má záchrana. On je můj štít, na něj spoléhám, i národy mi poddává. |
| 3. | Co je, Hospodine, člověk, že o něm víš, co je lidský tvor, že o něm přemýšlíš? |
| 4. | Člověk je páře podobný, jeho dny míjejí jako stín. |
| 5. | Sestup, Hospodine, své nebe rozetni, dotkni se hor, ať dýmají! |
| 6. | Zasáhni bleskem, nepřátele rozptyl, vyšli své šípy, abys je rozdrtil! |
| 7. | Vztáhni svou ruku z výšiny, z mohutných vod mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni! |
| 8. | Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí! |
| 9. | Novou píseň ti pak, Bože, zazpívám, na desetistrunné loutně zahraju ti žalm. |
| 10. | Ty umíš vítězství králům darovat, vyprostíš svého služebníka Davida! Od krutého meče |
| 11. | mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni! Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí! |
| 12. | Naši synové ať jsou ve svém mládí jak sazenice zdárně rostoucí; naše dcery ať jsou jako sloupy stavbu paláce zdobící. |
| 13. | Naše spižírny ať plné jsou, ať oplývají veškerou potravou; naše ovce ať rodí tisíce mladých, desítky tisíc na naše pastviny. |
| 14. | Náš dobytek ať je obtěžkaný, ať nejsou vpády ani vyhnanství, ať není nářek v našich ulicích. |
| 15. | Blaze lidu, jenž toto zakouší, blaze lidu, jehož Bůh je Hospodin! |
| ← Psalms (144/150) → |