| ← Psalms (142/150) → |
| 1. | Poučný žalm Davidův. Jeho modlitba, když byl v jeskyni. |
| 2. | K Hospodinu volám s úpěním, k Hospodinu volám, žadoním! |
| 3. | Vylévám před ním svoje starosti, své trápení mu svěřuji. |
| 4. | Na duchu klesám slabostí, ty ale o mé stezce víš! Na cestě, kterou se ubírám, na mě nastražili past. |
| 5. | Pohleď k mé pravici, všimni si: nezná se ke mně ani jediný! Kdybych chtěl utéci, nemám kam, nikdo se o mě nestará! |
| 6. | K tobě zní moje volání: Ty, Hospodine, jsi má skrýš, můj úděl na zemi mezi živými! |
| 7. | Vyslechni prosím moje volání - jsem už úplně zoufalý! Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají, jsou příliš silní - na ně nestačím! <V 142:8> Vyveď mou duši z vězení, abych tvé jméno mohl oslavit! Tehdy mě spravedliví obklopí, až mi své dobrodiní projevíš. |
| ← Psalms (142/150) → |