| ← Psalms (141/150) → |
| 1. | Žalm Davidův. Volám tě, Hospodine, ke mně pospíchej, vyslyš můj hlas, když volám tě! |
| 2. | Kéž je má modlitba před tebou kadidlem, večerní obětí kéž jsou mé ruce zvednuté! |
| 3. | K mým ústům, Hospodine, postav stráž, bránu mých rtů prosím chraň. |
| 4. | Nenech mé srdce ke zlu zamířit, ať se neúčastním skutků ničemných s lidmi, kteří jsou zločinci - ať ani neokusím jejich lahůdky! |
| 5. | Ať mě spravedlivý třeba i bije, jen ať jsem napomínán přítelem, ať mi však hlavu nemažou ničemové - proti jejich zločinům stále modlím se! |
| 6. | Až jejich vůdcové budou svrženi ze skály, jak dobře mluvil jsem, všichni poznají. |
| 7. | Jako když oráč rozčísne brázdu v zemi, poletí jejich kosti do chřtánu podsvětí! |
| 8. | Já k tobě, Hospodine, Pane, upírám oči, na tebe spoléhám, nenech mě zahynout! |
| 9. | Chraň mě před pastí, kterou mi nastražili, před léčkami těch zločinců! |
| 10. | Ničemové ať padnou do svých vlastních sítí - já zatím uniknu! |
| ← Psalms (141/150) → |