| ← Psalms (137/150) → |
| 1. | Mezi babylonskými řekami, tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sion. |
| 2. | V té zemi jsme odložili citery a zavěsili je na vrby. |
| 3. | Naši věznitelé nás tam žádali, abychom jim prý zpívali; naši tyrani od nás chtěli veselí: "Co kdybyste nám zpívali některou z písní sionských?!" |
| 4. | Jak bychom ale byli zpívali Hospodinovu píseň mezi cizinci? |
| 5. | Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe, pak ať mi uschne pravice! |
| 6. | Ať mi i k patru jazyk přiroste, pokud přestanu myslet na tebe, pokud mi Jeruzalém nebude nade vše, nade všechny mé rozkoše! |
| 7. | Hospodine, jen se rozpomeň na Edomce v Jeruzalémě v onen den, kdy vykřikovali: "Rozbořte, rozbořte, zničte to město v základech!" |
| 8. | Ó dcero Babylonská, budeš zničena! Blaze tomu, kdo ti odplatí za všechna naše příkoří! |
| 9. | Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí a o skálu je rozrazí! |
| ← Psalms (137/150) → |