| ← Psalms (131/150) → |
| 1. | Davidova poutní píseň. Nemám, Hospodine, srdce naduté, povýšeným zrakem nerozhlížím se. Do ničeho přehnaného se nepouštím, do ničeho, co je nad mé možnosti. |
| 2. | Což nejsem spokojený a poklidný, jako když matka své dítě nakojí? Právě nakojenému se podobá ve mně duše má. |
| 3. | V Hospodina, Izraeli, skládej naději jak nyní, tak i navěky! |
| ← Psalms (131/150) → |