| ← Psalms (104/150) → |
| 1. | Dobrořeč duše má Hospodinu! Jak jsi veliký, Hospodine, Bože můj - oděn jsi slávou a nádherou! |
| 2. | Světlem jsi jak pláštěm zahalen, nebe jsi jako plachtu rozestřel! |
| 3. | Svoje paláce jsi nad vodou postavil, jak vozy užíváš husté oblaky, vznášíš se na křídlech větrných. |
| 4. | Vichry činíš svými posly, tvými služebníky jsou plameny! |
| 5. | Zemi jsi založil na jejích sloupech, navěky jí neotřese vůbec nic. |
| 6. | Jak pláštěm přikryl jsi ji oceánem, vody stály i nad horami. |
| 7. | Před tvojí hrozbou pak rozutekly se, před tvým burácením prchaly. |
| 8. | Sahaly k horám, stekly však do údolí, na místo tebou určené. |
| 9. | Hranice dals jim, aby je nepřekročily, aby už nikdy nepřikryly zem! |
| 10. | Ty pouštíš potoky do údolí, aby proudily mezi horami, |
| 11. | všechnu polní zvěř aby napájely, divocí osli aby u nich žízeň zahnali, |
| 12. | na jejich březích aby hnízdili ptáci, jejich zpěv aby zněl mezi větvemi. |
| 13. | Ze svých paláců hory napájíš, země se sytí ovocem skutků tvých! |
| 14. | Trávě pro dobytek dáváš růst a také rostlinám k lidskému užitku, aby jim ze země pokrm vyrostl: |
| 15. | Víno, jež smrtelníka v srdci oblaží, olej, po němž se obličej rozzáří, a chléb, který člověku dodá sil. |
| 16. | Hospodin sytí i své stromoví - libanonské cedry, které sám vysadil. |
| 17. | Vrabci si na nich hnízda postaví, čáp si nachází domov na jedli. |
| 18. | Vysoké hory patří kamzíkům, skály jsou útočištěm králíků. |
| 19. | Stvořil jsi měsíc, aby časy určoval, i samo slunce ví, kdy má zapadat. |
| 20. | Přivádíš tmu a noc se rozhostí, spoustou zvěře se lesy zahemží. |
| 21. | Po své kořisti řvou tehdy lvi, aby tak Boha o pokrm žádali. |
| 22. | S východem slunce se vrací zpět, aby ulehli ve svých doupatech. |
| 23. | Za svým úkolem tehdy člověk vyráží, pracuje na něm, než se zešeří. |
| 24. | Kolik je, Hospodine, skutků tvých! Všechno jsi moudře učinil - země je plná tvých stvoření! |
| 25. | Hle, je tu moře širé a veliké, havěť bezpočtu se hemží v něm - maličcí i velcí tvorové! |
| 26. | Plují v něm lodě a také leviatan, jehož jsi stvořil, aby si tam hrál! |
| 27. | Ti všichni k tobě vzhlížejí, abys je krmil v čase potřeby. |
| 28. | Dáváš jim a oni sbírají, když otevřeš ruku, sytí se hojností. |
| 29. | Děsí se ale, když svou tvář ukrýváš, hynou, když dech jim odjímáš - navracejí se znovu v prach. |
| 30. | Svého Ducha když pošleš, bývají stvořeni, abys tvář země znovu obnovil! |
| 31. | Hospodinova sláva ať trvá věčně, ze svého díla ať se Hospodin raduje! |
| 32. | Pod jeho pohledem země třese se, hory dýmají pod jeho dotykem! |
| 33. | Zpívat budu Hospodinu celý život svůj, žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu! |
| 34. | Kéž se mu líbí moje myšlenky - Hospodin je přece mojí radostí! |
| 35. | Kéž by už hříšníci ze světa zmizeli, kéž by tu darebáci více nebyli! Dobrořeč, duše má, Hospodinu! Haleluja! |
| ← Psalms (104/150) → |