←  Psalms (102/150)  →
1. Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti.
2. Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě, můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne!
3. Svou tvář přede mnou neskrývej v den, kdy jsem ohrožen! Nakloň mi ucho své, v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě!
4. Moje dny v dýmu ztrácí se, mé kosti planou jako pec.
5. Mé zbité srdce jak tráva uvadlo, ani si nevzpomenu na jídlo!
6. Od námahy mého kvílení jsem na kost vyhublý!
7. Pelikánu v poušti se podobám, jsem jako sýček v pustinách.
8. Nemohu spát a jsem sám jak vrabec na střechách.
9. Posměchu nepřátel jsem denně vydáván, za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka!
10. Vždyť jako chleba popel polykám, do svého nápoje slzy přidávám!
11. To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení - pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!
12. Mých dnů jak stínu ubývá, tak jako tráva uvadám.
13. Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš, po všechna pokolení trvá tvá památka.
14. Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval, vždyť už je čas mu přízeň prokázat, už přišel správný čas!
15. Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení, nad jeho prachem jsou hnuti lítostí!
16. Hospodinovo jméno národy ctít budou a všichni králové světa slávu tvou,
17. až Hospodin znovu Sion zbuduje, až se ukáže ve slávě.
18. Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího, tehdy nepohrdne jejich modlitbou!
19. Ať je to zapsáno pro příští pokolení, ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni,
20. že shlédl dolů ze svých svatých výšin, Hospodin z nebe že pohleděl na zemi,
21. aby vyslyšel nářek uvězněných, odsouzené k smrti aby propustil!
22. Jméno Hospodin bude na Sionu znít, Jeruzalém jeho chvála naplní,
23. národy a království až se shromáždí, aby Hospodinu sloužili!
24. Uprostřed cesty mi síly podlomil, můj život náhle ukrátil.
25. Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života - po všechna pokolení trvají léta tvá!
26. Za pradávna jsi zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa.
27. Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí. Odložíš je jak starý plášť a budou pryč.
28. Ty však jsi tentýž - tvá léta neskončí. <V 102:29> Děti tvých služebníků budou žít dál, jejich símě bude před tebou rozkvétat!
←  Psalms (102/150)  →